Vzpomínky z Konice - ZAJÍMAVÁ MÍSTA A LIDÉ

Pozoruhodných míst a zajímavých lidí je v každé lokalitě, tedy i na Konicku, jistě velké množství. Já se zde pokusím ze svého subjektivního hlediska uvést pár míst, které jsem si za dob svého dětství oblíbil a několik zajímavých lidí, které jsem měl štěstí blíže poznat (jednalo se většnou o velice prosté a skromné lidi, kteří neměli snahu se považovat za "celebrity" a vyvyšovat se nad druhé). Zde uvedený popis odpovídá situaci kolem r.1960-70.


Střelnice, Jílovec. Teta Otilka. 
   
Asi kilometr na jihovýchod od Konice, směrem na Křemenec > Čunín > Stražisko, se nachází velmi malebné a romantické místo zvané Střelnice (bývala tam myslivecká střelnice), v místním nářečí Šištót. Je tam menší rybník pod zalesněnými kopci - krásným lesem Bor. Na hrázi rybníka je alej mohutných starých lip a kaštanů (nejstarší z nich měly údajně 800 let...).
     
  
Na hrázi rybníka pod lipovou alejí tam stál pěkný podlouhlý dům, v němž do 50.let byl v zadní části (směrem k nedaleké silnici) zájezdní hostinec provozovaný panem Petrem Tesárkem (*1876). V přední části byla obytná a hospodářská část rodiny Tesárkových. V polovině 50.let, kdy P.Tesárek šel již do penze, se v bývalém sále hospody zřídila textilní dílna družstva "Kožetvorba".
         ....další obrázky.......
   Strýc Petr byl zajímavý člověk, který v mládí hodně cestoval, hlavně po Americe, byl velmi sečtělý, pokrokových názorů (v osobním styku byl však tak trochu "suchopárný starý paprika", jak říkala teta Otylka...). Jeho syn Milan vystudoval techniku a jako inženýr působil řadu let v Indii, pak bydlel v Bratislavě. Na prázdniny pravidelně dojížděl na Střelnici se svou půvabnou ženou Emou, zvanou Mimi *). Tvrdili, že Střelnice je jedním z nejkrásnějších a nejromantištějších míst, jaké ve světe poznali. Sestra strýce Petra, Berta, mnoho let žila v jižní Africe, posílala odtud krásné exotické pohlednice. Vrátila se až koncem 50.let, s podlomeným zdravím ve značně pokročilém věku, žila pak již jen asi 2 roky.
*) Půvabná a šarmantní Mimi měla velice optimistickou a radostnou povahu, ráda se smála a nikoho nezarmoutila. Bohužel zemřela předčasně v r.1960.

 
Mimi se strýcem Petrem Strýc Pertr s tetou Otilkou Teta Otilka sbírá maliny Teta Berta

Manželkou Petra Tesárka byla sestra našeho otce, teta Otilie Tesárková *). Měli pěkného hodného pejska jménem Šotek. Teta Otilka byla vzácná žena, velmi skromná a pracovitá. Jako děti jsme k ní přes les rádi chodili, měla nás moc ráda, vždy nám dala něco dobrého na cestu. A hlavně laskavá slova, příběhy i písničky...
*) Byla druhou ženou P.Tesárka, jeho první manželka Julie zemřela v r.1942.
    
. .obrázky..........
   Od našeho domu se na Střelnici šlo nejdříve kolem naší horní zahrady, pak podél rybníka Kameňák, vešlo se do lesa Bor, po jehož okraji vedla tehdy pěkně udržovaná lesní cesta nad potokem spojujícím oba rybníky (někdy jsme šli i vrchem přes Bor, kolem krmelce pro zvěř). U rybníka "Šištót" se odbočilo doprava, pár desítek metrů se šlo po hrázi pod mohutnými lípami a kaštany, načež se vlevo malou cestičkou odbočilo strmě dolů pod hráz. V jednom místě po pravé straně zde byla pěkná kamením vyzděná zídka pod hrází s vestavěnou nádobou na vodu, pod níž byl malý záhonek s květinami. Prošlo se pak kolem zahrady (vlevo od cestičky) a hospodářského dvorku (po pravé straně) k dolní "suterénní" části chalupy Tesárkových.
  Pár schodů se zábradlím vedlo do předsíně s pumpou a vodním kohoutkem nad kovovým umyvadlem, z níž vedly dveře do přízemní pěkné obývací kuchyně s modrým kachlovým sporákem a velkými litinovými kamny. V kuchyni vpravo vzadu byl poněkud snížený výklenek se starožitným příborníkem. Bývalo tam teplo, čisto a příjemně. V přední stěně kuchyně vedly dveře do ložnice, zařízené starožitným bílým nábytkem, jen velké stojací bicí kyvadlové hodiny byly hnědé. .... obrázek ....
Z chodby-předsíně dále vedly dveře do sklepa, do prádelny a na schodiště do podkroví (pokračovaly pak až na půdu
); úplně vlevo na konci chodby byly dveře a okno k výčepu a do velkého sálu bývalé hospody.
   
V domě tety Otylky bylo mnoho pro nás zajímavých, ba tajemných míst. Pod celým domem, a ještě dál pod hrází, se v podzemí táhl dlouhý klenutý sklep vyzděný kameny. Z předsíně se do něho scházelo cihlami vyzděnými příkrými točitými schůdky. Dole bylo chladno a absolutní tma, muselo se tam jít s lucernou či baterkou (později, když jsem již chodil do 8.třídy, jsem tam zařídil elektrické osvětlení). Ve sklepě byla studna, z níž se čerpala voda, dříve pro hospodu, nyní pro domácnost. Na konci sklepa byla kruhová klenutá "kopka", kde dříve byly uloženy sudy s pivem, později pak brambory, řepa a další hospodářská zelenina.
   Ze strany od lesa Bor byly v suterénu domu dva chlévy, vzadu větší pro krávu a kozy (některé byly rohaté), uprostřed menší pro dva vepře, vpředu byl nízký kurník pro slepice. Vedle, kolmo podél hráze, byly dvě velké králíkárny pro asi 50 králíků; teta Otilka chovala zvláště pěkné angorské králíky s červenýma očima. Mezi hrází a střechou králíkáren byla dnem vzhůru položena stará loď (pramice), která se kdysi používala na rybníku. Vznikl tím úzký zastřešený prostor, "kůlnička", pro některé drobné hospodářské nářadí. Teta Otilka se o všechna zvířata vzorně starala, říkala že "kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi!".

   Ve svahu pod domem, těsně u potoka, stála dřevěná kůlna, vedle ní rostl starý nakloněný ořech. Kůlna byla "na poschodí", shora od cesty kolem předsíně byly dveře do horní části, která stála na kůlech pod svahem. V horní části bylo běžné hospodářské nářadí pro domácnost. Vzadu mezi kulatými trámky bylo vidět do dolní části u potoka (báli jsme se tam chodit). V této dolní části kůlny bylo nářadí pro pole a zahradu.
   Nahoře v podkroví domu byla menší pěkně zařízená světnice, kam pravidelně přijížděli Milan a Mimi. V podkrovním pokoji na stěně visel obraz jelenů na pasece, namalovaný Dr. J.Kovárikem někde v krajině v lesích nad Konicí (z dnešního pohledu je obraz možná poněkud kýčovitý, ale nám jako dětem se velice líbil...). Kousek pod pokojíkem, vedle příkrého točitého schodiště, byla velká nádrž na vodu, která se do ní pumpovala ze sklepní studny. Jednou si jako dítě vzpomínám, že jsme usilovně pumpovali vodu, načež nám po schodech ta voda dolů přitekla "naproti" jako vodopád - nádrž přetekla...
     .. obrázek.........
   Nejkrásnější období na Střelnici bývalo z jara, když kvetly kaštany a hlavně potom lípy. Nádherná vůně se táhla po celém údolí. Chodíval tam často na procházku emeritní pan řídící učitel Karel Kuba, který rád mluvil o přírodě. Teta sbírala květy, sušila je a dělala z nich čaj. Na zahradě pod domem pěstovala maliny a jahody, rybíz a angrešt. Rostlo tam mnoho stromů, jabloně, hrušky, švestky.
......obrázek.. ......
   Od hráze Střelnice vede nahoru příkrá lesní cesta přes les Bor k polím u Zavadilky. Vpravo podél cesty se dole v údolí vine lesní potůček se studenou křišťálově čistou vodou, která nikdy nevysychá, ani při letních suchých vedrech. Pramení v úžlabině pod mohutným starým bukem, kousek níž jsou ještě dva vedlejší prameny. Pod zahradou na Střelnici vtéká do potoka Jesenky.
      --------obrázky ...................
  Dole pod domem a hrází na Šištótě, těsně kolem kůlny, teče potok "Jesenka", tehdy čistý a bystrý. Bylo tam hodně ryb, zvláště pstruhů. Pokračuje pak dolů k Jílovci - níže podél potoka, směrem ke Křemenci, je místo zvané Jílovec. Stojí tam mlýn, původně vodní, později přebudovaný na elektrický pohon. Do tohoto mlýna jsme s tatínkem na vozíku jezdili s obilím k mletí a odváželi mouku pro kuchyni, nebo šrot a otruby pro zvířata.
         ... obrázek.....
   Nad Jílovcem se v lese zvedá příkrá skála, pod níž vede kolem potoka cesta směrem na Křemenec. Je lemována mohutnými smrky a modříny. Spolužáci z Křemence a Čunína touto cestou chodili do školy v Konici.
   Tragickým osudným dnem pro Střelnici byl 19.srpen 1966, kdy toto krásné místo bylo prakticky zničeno. V odpoledních hodinách přišly silné bouřky s prudkými lijáky v několika vlnách - na Konicku došlo k velkým povodním, z polí a lesů se valily proudy vody. Protrhla se hráz rybníka, zadní část zdi domu byla podemleta vodou a spadla. Místo opravy bylo rozhodnuto celý dům zbořit - byla to škoda, obytná část domu prakticky nebyla poškozena. Bylo to unáhlené rozhodnutí nějaké "chytré hlavy", neboť i ostatní části domu by se daly bez obtíží opravit vyzděním poškozeního zdiva a založením nového stropu a střechy. Došlo tak ke zbytečné likvidaci krásné lokality! Teta Otilka se přestěhovala k nám do domu u rybníka Nohávky (strýc Petr již tehdy nežil, náhle zemřel v r.1960). Celé místo postupně zpustlo a zarostlo divokými křovinami, jen rybník (i když neudržovaný a zarostlý) a krásné mohutné lípy zůstaly... (a někde v podzemí opuštěný sklep...).

Buk "Hubert"
Nad Střelnicí a Jílovcem, směrem k Zavadilce, na pokraji lesa Bor, roste mohutný starý buk, pod nímž je na stojanu v zasklené dřevěné skříňce pěkný myslivecký obraz zvaný "Hubert" - patron myslivců, stojící v úctě před posvátným jelenem. Pod skříňkou je pamětní deska myslivcům zavražděným za německé okupace v r.1939-45.
         
Při svých lesních procházkách jsem rád chodil k tomuto místu, kde jsem se zamýšlel nad tajemstvím našich lesů. K Hubertu se od Konice přicházelo malebnou cestou na pokraji lesa a polí u Zavadilky. V zimě tam bývalo hodně sněhu, stromy a keře bývaly pokryty krásnou jinovatlou a námrazou :
  

Paseka a myslivecký posed nad Křemencem
bylo nádherné místo v Konických lesích, poblíž "Hubertu". Z tohoto mysliveckého posedu byl krásný výhled nejen na okolní lesy, ale i na další místa Drahanské vrchoviny. Ve svahu kolem posedu rostly pěkné mladé borovičky, smrčky a jedličky, dole protékal malý lesní potůček. V prosluněném létě zde voněla pryskyřice a lesní byliny, na podzim jehličí a spadané listí, v zimě zde bývalo hodně sněhu.
     ........... obrázek.........
Cestou vlevo dolů se došlo do hlubokých lesů nad Křemencem, s množstvím mechu a kouzelnými lesními zákoutími a sečemi, vzbuzujícími svou krásou nejvnitřnější prožitky přírodní harmonie. ....

Lesní potok a vodopád nad Křemencem
je velmi zapadlé a neznámé místo. Malý potůček, pramenící pod Štarnovem, protéká hustým lesem Bor, postupně nabírá vodu a v hlubokém údolí vytváří několik pěkných menších vodopádů.
    ..
Kolem tohoto divokého a zapadlého místa bylo několik podzemních brlohů lišek a jezevců. Téměř neznatelnou lesní pěšinkou se směrem dolů dojde ke Křemenci. V létě zde roste hodně hřibů.

Skalky, Bukovina, Otínsko, Zvoňák
jsou lesní lokality asi 3-5km na severozápad od Konice, směrm na Skřípov. Když jdeme od Konice směrem nahoru k lesnímu masivu Skalky a dál přes Bukovinu, procházíme hustými lesy Drahanské vrchoviny. Jsou zde krásná a zapadlá lesní zákoutí, paseky, seče. Pro nás bylo důležité zvláště Otínsko - velká partie luk, polí a menších lesíků, nad níž je po pravé straně les Zvoňák. Měli jsme tam větší louku, menší lesík a kousek pole. V horní části Otínských luk, směrem ke Skřípovu, byla malá studánka s pramenící studenou vodou; osvěžovali jsme se jí při senoseči a tatínek tam dával chladit lahvičku se slivovicí...
    
.......obrázek..........
Pověsti o Otínsku a Zvoňáku jsou zmíněny ve spisu "
Tátovy příhody", část "Bezedné močály a studánky". ...

Školy v Konici, naši osvícení učitelé
V Konici byly za našich žákovských let celkem tři školní budovy:
   Stará škola byla solidní dvoupatrová budova, kde v přízemí byl byt učitele a dvě třídy. Do poschodí, kde byly další 3 třídy, vedlo točité schodiště kolem velkých litinových kamen. Ve staré škole se učili menší žáčci, první až čtvrtá třída. V podzemí pod starou školou vedl velký podzemní tunel vyzděný z kamenů, kterým tekl hučící potok - bývalo to oblíbené a trochu tajemné místo našich her, když jsme šli ze školy.
    
r.1960 .................další obrázky..............
   "Měšťanka" na náměstí měla řadu tříd v přízemí a dalších dvou patrtech, vyučovaly se tam starší 6.-9. třídy. Byly zde též velmi dobře vybavené kabinety biologie, chemie a fyziky, vzadu v přízemí pak tělocvična. Do dalších dvou tříd se ještě chodilo z 2.poschodí dozadu dlouhou chodbou v sousední budově radnice, směrem k požární zbrojnici. ....
     r.1955
   Nová škola na Příhonech, postavená v polovině 50.let, sloužila většinou pro 4.-6.třídy. Docházeli tam učitelé ze staré školy a především z měšťanky na náměstí. Na průčelí školy byl na fasádě namalován obraz, který - v duchu idejí té doby - vyjadřoval úlohu vzdělání pro pokrok vědy, techniky a společnosti...
       r.1960
   Přes tři domy dál na Příhonech je stará školka, v jejímž podloubí u vchodu je pamětní deska občanů Konice padlých v 1.světové válce (na fotografii již není starý velký strom vlevo vedle vchodu...). V přízemí a 1.poschodí byly dvě třídy, v suterénu jídelna. Do této školky jsme jako malé děti chodili, v paměti mi utkvělo pěkné loutkové divadlo, které se tam pro nás hrálo. Školku mnoho let vedla paní učitelka Klevetová.

Tyto tři školní budovy již nejsou používány, neboť v 70.letech byla postavena nová školní budova nahoře za sokolovnou v Tyršově ulici, v níž od té doby sídlí základní škola a později i nově založené gymnázium. Byla postavena rovněž nová mateřská školka, pod kostelem, v klidném prostředí bývalé farské zahrady.
Naši učitelé 
Na učitele jsme na základní škole v Konici asi "měli štěstí" - byli to převážně osvícení učitelé navazující na obrozenecké tradice, pro něž bylo jejich povolání zároveň i posláním. Nejvýznamnějším z nich byl bezpochyby učitel František Jáchym, o němž je podrobněji pojednáno v samostatném materiálu "
Pan učitel Jáchym".
    Dalším "klasickým" učitelem jazyku, literatury a tělocviku byl Miroslav Kleveta. Byl tmavý, urostlý a "hranatý", přísného vzezření, jednu dobu jsme mu dali přezdívku "čert". Byl ale spravedlivý a hodně nás naučil. Zajímal se i o technické a fyzikální obory, jako je radiotechnika
(diskutovali jsme např. o funkci superhetu). Působilo mu intelektuální potěšení, když mohl poznat a pochopit něco nového. S tím souvisí i následující příhoda :
Elektrický oblouk a poškození oči učitele Klevety 
S panem učitelem Klevetou jsem jednou v zimě zažil poněkud zvláštní a nakonec i humornou příhodu. Jako učitel tělocviku s námi chodil na zamrzlé rybníky bruslit a hrát hokej. Někteří spolužáci se teprve učili pořádně bruslit, já který vyrůstal u rybníků jsem to samozřejmě již dávno uměl. Bylo to v době kdy jsem chodil již do 8.třídy a rád prováděl elektrické pokusy, některé i značně nebezpečné. Jedním z nich byl elektrický oblouk. Měl jsem dvě dlouhé tlusté uhlíkové elektrody (asi z velké autobaterie), na které jsem přivedl z 3-fázové zásuvky napětí 380V, přes zasouvací plechové elektrody ponořené v kbelíku se slanou vodou. Podařilo se tak vytáhnout mohutný elektrický oblouk délky 20cm! Při výkonu cca 50kW vydával obrovskou záři. Celé uspořádání pro elektrický oblouk jsem měl připravené v předzahrádce našeho domu u rybníka. Při bruslení jsem to chtěl ukázat spolužákům a tak jsem to zapnul a vytáhl elektrický oblouk, který intenzívně ozařoval celý dům, sníh a okolní stromy. Spolužáci se přišli podívat jen letmo, trochu se toho báli. Velmi to ale zaujalo pana učitele Klevetu, který se zblízka díval na oblouk a elektrické zapojení a zvídavě se vyptával na podrobnosti. Druhý den učitel Kleveta nepřišel do školy, výuku za něho suploval někdo jiný, že prý onemocněl a šel k lékaři. Když pak začal znovu učit asi za 3 dny, říkal nám: "Děcka, to se mi ještě nestalo, dostal jsem náhle těžký zánět spojivek, musel jsem si kapat do očí, ještě teď je mám červené a vidím rozmazaně. Nevím, čím to mohlo být..?..". Já jsem byl ticho jak pěna, neboť jsem věděl, že to způsobilo ultrafialové záření z toho mého oblouku! No, za pár dní byl pan učitel v pořádku, ale já jsem si to tajemství po dlouhou dobu nechal pro sebe. Až po mnoha letech, když jsem již měl vystudovánu fakultu ("Matfyz" - MFF UK) a pracoval jako fyzik, jsem při návštěvě Konice náhodou potkal emeritního pana učitele Klevetu na cestě do lesa Bor a pěkně jsme si popovídali o různých věcech, zajímal se i o nové poznatky v oblasti astrofyziky a teorie relativity. Při té příležitosti jsem mu pověděl, jak to bylo tehdy před lety s tím jeho těžkým zánětem spojivek. Na oko nazlobeně řekl: "Ty holomku, kdybych to tehdy věděl, dostal bys pořádně po uších!". Ale hned se tomu srdečně zasmál, bylo jasné že jsem to neudělal schválně. Že ho to mohlo napadnout, věděl že při el. svařování železa je potřeba si chránit oči, ale s tím pokusem s obloukem si to jaksi nespojil...

Josef Vybíral František Jáchym Miroslav Kleveta Zbyšek Továrek uč. F. Novák

Učitel chemie Zbyšek Továrek byl skvělým experimentátorem, předváděl někdy i dosti divoké pokusy, při jejichž bouřlivých reakcích to bouchalo, hořelo, kouřilo. Jednou zamořil chlorem skoro celou budovu školy na náměstí. Výuku doprovázel velkým smyslem pro humor, neuznával "školometštinu", nýbrž zásadu, že "je lepší jednou vidět, než pětkrát slyšet".
   V 1.třídě nás učil řídící učitel Josef Vybíral, který uměl krásně hrát na housle a výborně malovat, měl k začínajícím školáčkům pěkný vztah. Bydlel se svou manželkou v bytě v přízemí Staré školy. Jejich šikovná a hodná dcerka Anička s námi chodila do ročníku, výborně se učila. V letech 1957-67 pan učitel Vybíral vykonával funkci ředitele základní školy v Konici.
Slabou stránkou pana učitele Vybírala bohužel byla obliba alkoholických nápojů, chodil každý podvečer do blízké hospody "U Andělky", asi 100m pod školou. Tam si ani nesedl ke stolu, ale přímo u výčepního pultu si kromě piva dal i pěknou řádku velkých štamprlí režné, rumu či jiné lihoviny. Později večer jsme ho vídali, jak se nejistým krokem vrací nahoru ke škole. Tento neblahý zvyk se patrně podílel i na jeho předčasném úmrtí (zemřel náhle v r.1967) - byla ho škoda....
   Rádi jsme vzpomínali těž na paní učitelku Boženu Říhovou; její v humanitních oborech nadaná dcerka Slávka s námi chodila do ročníku. Dále to byl učitel Grepl
(biologie), Novák (občanská a hudební výchova), ......., z mladších pak Ošlejšek (fyzika), Trunda, ..... ... doplnit .. + obrázky ...

Sokolovna
je pěkná a zajímavá budova, původně určená pro sportovní a tělovýchovné aktivity. V základním velkém sále je řada tělocvičných nářadí. Je tam ale i jeviště s pěknou malovanou oponou, hrála se tam divadelní představení, jejichž režie se obvykle ujali naši učitelé. Vpravo od Sokolovny je sportovní hřiště a pomník občanů padlých za války, 9.května v podvečer se tam chodilo v lampionovém průvodu.
            
V levé části budovy jsou bytové prostory, které po řadu let obýval pan učitel Jáchym se svou paní
(která se starala o úklid a chod budovy), měl zde astronomické a radiotechnické rekvizity. Po odchodu do penze se přestěhovali do malého domku v "zakopanici", který si koupili a zrekonstruovali. I zde se pan učitel věnoval své oblíbené radiotechnické zálibě a "lovení v éteru".

Kostel, zámek, stará ulička
Směrem od náměstí dolů jižním směrem se nachází nejstarší historická část městečka Konice. Je zde zámek a zámecká zahrada , kostel, stará škola, fara a drobné různě propletené uličky. Toto můžeme vidět, když jdeme od náměstí dolů starou uličkou
(Smetanova ul.), nebou cestou kolem zámku. Vlevo od cesty kolem zámku stál starý pivovar, který byl zbořen v r.1960?. Rovněž vlevo je tam stará zámecká zahrada se sochou sv. Floriána přímo před zámkem. Zámek vpravo pochází z r.1705, nyní je tam knihovna, obřadní síň, školní družina, několik zájmových kroužků pro školu (včetně mechanické dílny), Lidová škola umění (mnoho let zde hudbu vyučoval pan Vladimír Janál), muzeum Konicka. Od náměstí dolů k faře vede úzká ulička (Smetanova). Z ní vedou napravo dvě či tři malé "krkolomné" uličky (či spíše chodníky, kolem jeslí pak i příkré schody) směrem na "Důl"- Vodní ulici. V jedné z nich bydlela moje teta Stázka Křupková. A vlevo ke kostelu vede cesta kolem zdi zámeckého parku, sklenářské dílny, kostelním podloubím s kaplí; po několika schodech se vyjde do Kostelní ulice směrem ke staré škole.
            

Teta Stázka
bydlela v malém domku na příkrém svahu vedoucím od "Uličky" k "Dolu". Přes malou zahrádku se tam šlo do suterému se sklepem a studnou, pak příkrým dřevěným schodištěm nahoru přes malou verandu se stolkem a posezením na kávu. Doleva se vstoupilo do pěkně zařízeného pokoje
(tmavým starožitným nábytkem), který byl jen pro "parádu", nebo když přijela dcera Liba s rodinou. Vlevo vedly dveře do obývací kuchyně, která zároveň sloužila jako krejčovská dílna se dvěma šicími stroji a velkým stolem (pro stříhání látky). Vpravo hned vedle dveří byly malé litinové kamna ("vincek"), od nichž vedla kouřová roura přes okénko ve zdi do sousedního pokoje a pak do komína. V zimě zde bylo velmi teplo a útulně...
   Níže v uličce naproti fary je malý obchod s potravinami
(vedla jej paní Lojková), kousek níže pekárna (pan Říha), dole prodejna maso-uzeniny (vedl ji pan Kolomazník). Úplně dole na křižovatce vede vlevo silnice kolem hospody "U Andělky" směrem ke Staré škole a Chmelnici, vpravo pak na Staré město a Příhona.
   V letech 1947-1959 byl v konickém kostele farářem poněkud dogmatický a autoritativní P. B.Nerychel
(v církevních otázkách však měl velký přehled), odešel pak na severní Moravu a nakonec se usadil v Olomouci. Od r.1960 jej vystřídal velmi solidní P. František Škoda, skromný a tolerantní, který měl zájem i o přírodu. V Konické farnosti působil jako děkan více než 20 let, až do svého odchodu na věčnost 25.října 1981.
            

Zádvoří, teta Anna
Název "Zádvoří" pochází z toho, že je to část Konice nacházející se za bývalým panským dvorem (spíše je nad ním, na svahu směrem k Vyšehradu). Jeden z posledních domů v Zádvoří, vpravo při silnici nahoru směrem na Olomouc a Prostějov, obývala teta Anna (u nás zvaná "Zádvorská"), částečně se svou dcerou Olgou, která z Prostějova dojížděla na sobotu a neděli. Vpředu od silnice do předzahrádky byl laťkový plot s brankou; my jsme tam však chodili většinou zezadu přes zahradu, zkratkou kolem Ovčárny. Teta Ana byla hodná stará paní, která vedla skromnou, avšak velice spořádanou a čistou domácnost. Ve velké obývací kuchyni byla pěkná modrá kachlová kamna, tepelná pohoda, čisto a příjemně. Teta Anna pekla výborné cukroví, na něž jsme jako děti chodili; zvláště o Velikonocích jsme dostali bohatou výslužku (je zmíněno i v části "Velikonoce" vzpomínkové črty "Poezie života na venkově"). Dovedla pěkně vyprávět řadu příběhů, především o lidech z Konice, příbuzných a známých. V domě vedle obývací kuchyně byla "parádní" světnice pro hosty, především pro syna Evžena (Žendu, který občas přijel), se zajímavým starožitným světlem.
         
........obrázky.................

Strýc Lojzek, za Nádražím
Alois Ulman - strýc Lojzek (*r.1903) - byl o 2 roky mladším bratrem našeho otce. Byl nesmírně erudovaným přesným mechanikem v oblasti vah, perfekně ovládal všechny techniky obrábění kovů. Podílel se na vývoji nových systémů vah v podniku Kovo Konice. I v ostatních oblastech byl velmi manuálně zručný a neobyčejně pracovitý. Ovlivněn tímto mechanickým perfekcionismem do konce svého života věřil, že se mu podaří zkonstruovat perpetuum mobile. Když jsem mu to později, jako vystudovaný fyzik, vyvracel přírodovědnými argumenty, nevěřil a ještě ve svých 80 letech tvrdil, že se mu jistě podaří zdokonalit svůj mechanismus tak, aby věčně fungoval bez dodávky energie... Strýc Lojzek však rád diskutoval i o vesmíru, teorii relativity a pod., avšak bez hlubšího porozumění; svých mechanistických představ se nedovedl zbavit - což bylo v jeho věku zcela pochopitelné.
   Strýc Lojzek bydlel se svou ženou Josefkou, tetou Pepčou, v pěkném domě, který si postavil v ulici Za nádražím. Obývali suterén, kde byla útulná obývací kuchyně s kachlovými kamny, vedle pak ložnice. V 1.poschodí byly "parádní" pokoje, kde při svých návštěvách přebývala hlavně dcera Anička s rodinou. Na dvoře byla perfektně zařízená dílna. Za dílnou byla lávka přes potok, dále vedla nahoru příkrá cesta svahem přes lesík na zahradu.
............obrázek...........
   Kromě již zmíněné nejmladší dcery Aničky měl strýc Lojzek dva syny - staršího Lojzíka a mladšího Jarka. Oba se vyučili a pracovali v oboru mechaniky a obrábění kovů v podniku Kovo. Lojzík se oženil s Helenkou a bydlel na Lhotě u Konice, Jarek si postavil dům v Konici za Starou poštou, oženil se s Janou, dcerou učitele Jáchyma.

Náš dům č.147 u rybníka Nohávka - rodiče, teta Marie
Na konec našeho povídání o zajímavých místech a lidech z Konicka jsem si nechal lokalitu pro mne nejdůležitěšjší - svůj rodný dům, v němž žili mí rodiče a moji nejbližší. Důvodem tohoto zařazení je, že je o tom (i když z jiného hlediska) několikrát průběžně zmíněno ve spise "Vzpomínky z Konice".
        
r.1907
Původně zde byla malá chaloupka, skromně obývaná dědečkem Antonínem Ulmanem a babičkou Annou Ulmanovou, s početnou rodinou - 5 synů a 5 dcer.

r.1960

Můj otec, za vydatné pomocí strýce Lojzka, před válkou tuto chaloupku přestavěl na pěkný poměrně prostorný dům s obytnými místnostmi, prádelnou, velkou půdou, komorou, sklepem, mlatevnou, chlévy, kůlnami, dvorem, zahradami.
............obrázky.......
    
Náš dům je v pěkném místě u rybníka Nohávka, tehdy čistého a hlubokého
(takto jej udržoval otec, později zarostl rákosím a zanesl se bahnem...). A kousek níže s ním přes hráz těsně sousedí větší rybník Kameňák, hned za ním je na kopci krásný les Bor, který se táhne několik kilometrů až ke Stražisku. Třetí rybník "na Střelnici - Šištót" je asi o kilometr dále podél lesa - bylo popsáno na začátku v části "Střelnice, Jílovec. Teta Otilka.".
    V blízkosti kolem našeho domu byly v té době čtyři význačné staré stromy: - Hruška vedle verandy. - Nahnutá jabloň kousek dál před domem, směrem k rybníku. - Veliký pěkně rostlý javor ve dvoře. - Stará jabloň na konci dvora při cestě na zahradu.

   Přímo u domu je dolní zahrada, kde kromě záhonů bylo několik pařenišť a velký vytápěný skleník
(z kamen u vchodu se potrubím kolem celého skleníku vedla horká voda), vše především pro pěstování zeleniny a květin. V horní části pozemku se až téměř k lesu na kopci rozprostírá naše velká zahrada, na níž kromě velkého množství stromů, luk a záhonů bylo několik pařenišť, středně velký skleník (nevytápěný) a zahradní chata. V přední části zahrady se vlevo kolem plotu nahoru táhne alej velkých jedlí "Douglasek", s vonným jehličím a pryskyřicí.
. ............obrázky...........
U plotu dolní zahrady otec vyhloubil malé jezírko
(v místním nářečí se mu říkalo "hlók"), kam voda prosakovala půdou pod hrází rybníka. Používala se hlavně na zalévání pařenišť a skleníka kropící konví. Pod břehem rybníka Nohávka protáhl otec kovovou trubku se sacím košem, z níž se pomocí výkonného čerpadla vedla voda na zalévání hadicí jak záhonů menší dolní zahrady, tak i dlouhým potrubím na velkou horní zahradu, kde byly na několika místech vyvedeny hydranty k našroubování 5-10m dlouhé zalévací hadice. Tatínek, coby zahradník, pečlivě obhospodařoval obě zahrady pro pěstování zeleniny, květin, ovoce i školkařskou práci (pěstování a šlechtění ovocných stromků).
        
    
....obrázky.....-zalévání....
   V našem domě s námi od začátku bydlela neprovdaná otcova sestra, teta Marie (*r.1898). Pečlivě se starala o domácnost, podílela se na zahradnické práci, uměla výborně vařit. Byla velmi sečtělá se zájmem o kulturu, zvláště o literaturu a hudbu. V tomto duchu ušlechtilé moudrosti nás jako děti vychovávala, byla velmi hodná a měla nás moc ráda.
...obrázek..........
    ....
další obrázky......
   Maminka Kristína (*r.1912) ráda četla a měla v oblibě ruční práce, šití, pletení, háčkování. Otec František (*r.1901) se zajímal především o přírodu, zvláště o les, zvěř a myslivost
(některé jeho příběhy jsou uvedeny v črtě "Tátovy příhody"). Kromě zahradnických prací uměl i výborně kosit trávu a obilí. Přes zimní sezónu rád pracoval v lese. Uměl též pěkně zpívat starodávné písničky.
..........pokračování, další obrázky...... ...........

Na toto povídání o některých pěkných místech a zajímavých lidech volně navazují mé
Vzpomínky z Konice - Poezie života na venkově.

Antropický princip aneb kosmický Bůh
Věda a víra Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu Krby, udírny, pergoly
Hudba: Indická Čínská Tibetská Japonská Pravoslavná Katolická Islámská
AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie

Vojtěch Ullmann