Teorie
scintigrafického zobrazení
Modulační přenosové funkce
1. Scintigrafické zobrazení
Scintigrafie, neboli gamagrafie je fyzikálně-elektronická metoda zobrazení distribuce radioaktivity (radioindikátoru) ve vyšetřovaném předmětu (v organismu) na základě zevní detekce vycházejícího záření gama. Z fyzikálního a technického hlediska je metodika scintigrafie podrobně popsána v Kapitole 4 "Radioisotopová scintigrafie" monografie "Jaderná fyzika a fyzika ionizujícího záření". Tam jsou též definovány a rozebírány důležité fyzikální parametry scintilačních kamer - polohové rozlišení, homogenita a linearita zorného pole, citlivost detekce, mrtvá doba, energetické rozlišení. Zde se podrobněji soustředíme na analýzu polohové rozlišovací schopnosti při scintigrafii.
U každé zobrazovací metody je
nejdůležitějším parametrem rozlišovací schopnost,
neboli (prostorové či polohové)
rozlišení které udává, jaké detaily v
předmětu jsme schopni danou zobrazovací metodou rozlišit.
Prostorové rozlišení se udává většinou v délkových
jednotkách - milimetrech.
U scintigrafického zobrazení můžeme polohovou rozlišovací
schopnost definovat dvěma způsoby:
Prostorovým rozlišením scintigrafického zobrazení nazýváme nejmenší vzdálenost [mm] dvou bodových radioaktivních zdrojů ve zobrazovaném předmětu, které jsou na scintigrafickém obraze od sebe ještě odlišitelné jakožto dva obrazy.
Prostorovým rozlišením rozumíme šířku profilu v obraze bodového nebo čárového zdroje v polovině maximální výšky profilu, přepočítanou na prostorové měřítko v předmětu [mm].
Pro fyzikální stanovení rozlišení
je vhodnější definice II. za použití čárového zdroje,
jehož obrazem můžeme vést nezávisle více profilů, popř.
tyto profily sčítat a dosahovat tak menších statistických
fluktuací. Prostorové rozlišení se tedy udává jako pološířka
profilu obrazu bodového nebo čárového zdroje; označuje se
jako FWHM (Full Width at Half Maximum - celková
šířka v polovině maxima).
..............
.................
4. Modulační přenosové funkce
..................
...................