h1{font-size:18px;}

Skrytá krása přírody

KRÁSY PŘÍRODY - FOTOGRAFIE

Zájem, obdiv a lásku k přírodě jsem patrně "zdědil" po svém otci, který kromě své zahradnické práce se zajímal hlavně o les a myslivost. Od útlého dětství jsem chodil po lese a všímal si stromů, pařezů , mechu, lišejníků, kamenů a i těch nejmenších rostlinek. Ve 2.třídě jsem k vánocůn dostal krásnou knihu o přírodě "Lesní noviny" od autora V.Bianki, s pěknými obrázky a poutavými příběhy o zvířatech, rostlinách a lidech žijících v přírodě. ....

Moje fotografické začátky
Pominu-li drobné pokusy s "dírkovou komorou" (lepenkovou krabicí s malým otvorem, kterým se promítá zmenšený převrácený obraz na zadní stěnu), mým prvním dětským "fotáčkem" byl Pionýr, který jsme s bráchou (který však fotil jen vyjímečně, občas pár momentek kamarádů) dostali jako vánoční dárek kolem r.1959 (stál tehdy něco přes 50 Kčs). Byl to jednoduchý bakelitový přístroj s výsuvným objektivem (ohniskové vzdálenosti f 70mm a světelnosti 1:5,6) a čočkovým hledáčkem. Zaostřovalo se pootáčením objektivu, který měl šroubovnici a nakreslené značky obličeje (portrét), postavy (skupinová fotografie) a krajiny (zaostření do "nekonečna"). Expoziční časy byly "M" - momentka (1/25, 1/50 a 1/100 sec) a "T" (trvalé otevření závěrky po dobu držení spouště).
            
   Brzy nato jsme dostali ještě další dva jednoduché fotoaparáty Efekta a Druex (všechny tyto jednoduché fotopřístroje vyráběla firma DRUOPTA) :
Efekta byl rovněž jednoduchý bakelitový foťáček s prostým rámečkovým průhledovým hledáčkem, s objektivem f 70mm, clony 8, 11, 16, 22, bez zaostřování - "fix fokus" od cca 1m do nekonečna. Časy závěrky 1/25, 1/50, 1/100 sec. a "B" (trvalé otevření závěrky po dobu držení spouště).
Druex měl poněkud hlubší bakelitovou krabičku, rovněž s rámečkovým průhledovým hledáčkem, s objektivem f 75mm světelnosti 1:6,3; vyznačená stupnice clony 6,3, 8, 11, 16, 22. Časy závěrky "B" (trvalé otevření závěrky), 1/25, 1/50, 1/100 sec.
    Všemi těmito fotopřístroji se fotografovalo na negativní svitkový film typu 120, šířky 61 mm a délky 81 cm, na který se pořídilo 12 snímků formátu 6x6 cm (některé typy, např. Pionýr, měly možnost vložení rámečku pro pořízení 18 snímků formátu 4,5x6 cm). Svitkový film, navinutý na cívce, měl krycí papírový pás, na vnitřní straně černý a na vnější straně červený, s natištěnými čísly snímků; pod ním byl vlastní film. Tento světlotěsný krycí papír (který je na každém konci o cca 30 cm delší než film) umožňuje zakládat a měnit film s cívkou při denním světle. Při fotografování se film ve foťáku posunoval pomocí otáčení kolečka nahoře nebo na boku fotopřístroje, přičemž se v průhledovém červeném okénku na zadní straně sledovala čísla snímků vytištěná na papírovém krycím pásu filmu. Exponovaný film s krycím papírovým pásem se při focení přetáčí na druhou cívku, s níž se pak vyjme z fotoaparátu. Prázdná cívka od původního filmu se přemístí na druhou stranu a navíjí se pak na ni další film.
    V malé spižírně, která měla jen jedno malé okno které se dalo snadno zatemnit, jsme si zřídili improvizovanou "fotokomoru", osvětlenou slabou žárovkou obalenou dvěma či třemi vrstvami červeného celofánu (později lampou zvanou "aladinka" se zasouvacími filtry různých barev). Tam jsme vyvolávali svitkové filmy, ze začátku jen tak protahováním miskou naplněnou vývojkou a pak ustalovačem (za úplné tmy), později v "tanku" kam se film spirálovitě navinul. Vyvolávací "tank" (vývojnice) je černá bakelitová válcová nádobka s víkem, jehož otvorem prochází hřídelka cívky se spirálovými drážkami, na niž se ve tmě postupným zasouváním spirálovitě navine exponovaný film (na obrázku vpravo je "tank" pro svitkový film - dole a pro kinofilm - nahoře; navíjení chtělo to trochu cviku...). Nalije se tam cca 1/2 litru vývojky, cívkou se otáčí kvůli rovnoměrnosti vyvíjení a za cca 7-10 min. je fotochemická reakce vyvolání hotova. Po propláchnutí vodou (slabě okyselenou - přerušovací roztok) se do tanku nalije ustalovač který rozpustí nevyvolaný bromid stříbrný, následuje důkladné vymývání vodou (cca 30min.) a film se již může pověsit k usušení.
Fotochemické reakce  
Klasické černobílé fotografické filmy (či dříve fotografické desky) mají nanesenou tenkou emulzi halogenidů stříbra, nyní je to téměř výhradně bromid stříbrný, vázaný v želatině. Při expozici světlem dochází k fotochemické reakci, při níž se část atomů stříbra uvolní z vazby v halogenidu - vzniká negativní latentní obraz (skrytý, zatím neviditelný), tvořený jen řídce rozptýlenými atomy stříbra.
   Základní proces "zviditelnění" latentního obrazu ve fotokomoře je vyvolání exponovaného filmu, při němž dochází k redukci bezbarvého bromidu stříbrného na viditelné částečky stříbra černé barvy (je podrobněji popisováno v §2.2 "Detekce spektrometrie" ....). Vývojka je vodní roztok vyvolávacích látek, většinou metolu, hydrochinonu, či fenidonu, s alkalickými činidly uhličitanu nebo hydroxidu sodného či draselného. Dochází zde k postupné přeměně osvětleného bromidu stříbrného na kovové stříbro. Zbylý nevyvolaný bromid stříbrný z neosvětlených ploch filmu se pak rozpustí v ustalovači, což je roztok obvykle thiosíranu sodného.
   Analogickým způsobem se zpracovávají pozitivní fotografie po expozici na fotografickém papíru. Vyvolávání a ustalování se provádí ve třech plochých fotografických miskách s hladinou cca 3cm vývojky, přerušovací lázně a ustalovače. Jelikož většina fotografických papírů není citlivá na červené světlo, může se tento pozitivní proces provádět a vizuálně sledovat při slabém červeném osvětlení.
   O barevném fotografickém procesu je stručně psáno níže v pasáži "Barevná fotografie".
    Fotky na fotopapír jsme zpočátku dělali jen kontaktní 1:1 pomocí "kopírky" vlastní výroby. Byla to lepenková krabice se žárovkou, kterou se prosvětloval vyvolaný film (negativ) s kontakně přitlačeným fotopapírem. Vznikly tak po vyvolání malé fotečky velikosti 6x6 cm. Expozice se zpočátku časovaly jen odhadem, později jsme měli jednoduché expoziční hodiny. A pak jsme si pořídili i zvětšovací přístroj (Opemus 2a, viz níže) pro vytváření větších fotografií a též leštičku fotografií.
    I těmito jednoduchýmu prostředky se podařilo pořídit řadu celkem slušných fotografií, např. :
................ obrázky 6x6 ......
    Dalším, již poněkud dokonalejším fotopřístrojem byl Ljubitěl (rus. Amatér), což byla tzv. dvouoká zrcadlovka s možností přesného cíleného zaostřování. Měl dva objektivy: Snímací fotografický objektiv je triplet f 75 mm, světelnost 1:4,5. Expoziční časy "B", 1/15s., 1/30, 1/60, 1/125 a 1/250 sec. Nad ním byl umístěn hledáčkový zaostřovací objektiv f 60 mm s větší světelností 2,8, který odrazem přes šikmé zrcadlo promítal obraz na matnici hledáčku *). Oba objektivy, opatřené vysunovacím závitem, byly mechanicky spřaženy přes ozubená kolečka na obvodu - při otáčení se proto vysouvaly a zasouvaly současně, čímž se provádělo zaostřování. Správná ostrost se pomocí lupy sledovala na hledáčkové matnici. Fotografovalo se na svitkový film 6x6 cm.
*) U Ljubitelele byl hledáček tvořen velkou spojnou čočkou 4x4 cm, opatřenou uprostřed matnicí kruhového tvaru průměru cca 1 cm. Na ní se přes lupu zaostřovalo. Toto řešení hledáčku poskytovalo brilantní obraz i za horších světelných podmínek, jen zaostřování bylo nutno provádět pečlivě na malé kruhové matnici uprostřed. 
                
Ljubitel a Flexaretu jsem používal až do konce studia na gymnáziu.

Vážnější fotografické práce s dokonalejší technikou
Žádný z výše uvedených fotopřístrojů (ani v jejich podstatně dokonalejších variantách - např. Lieca, Rolleiflex a pod.) se nehodily pro fotografický žánr, kterému jsem se chtěl věnovat nejvíce - zobrazování detailů přírodních objektů z nejrůznějších pohledů, makrofotografii. Hned po skončení gymnázia a nástupu na MFF UK jsem si proto pořídil jednookou zrcadlovku s výměnnými objektivy, v té době typ Praktica FX3. Tento typ jsem si vybral hlavně proto, že měl výměnný hledáček. Především šachtici s matnicí a lupou, kterou se výřez a ostrost sledovala shora, což je výhodné pro zobrazování detailů i blízko u země (např. drobných květin) a pro makrofotografii. Dále se dal nasadit hledáček s prismatickým hranolem k běžnému přiložení k oku (na obrázku dole uprostřed). Objektivy jsou výměnné, s různou ohniskovou vzdáleností a světelností. Základní objektiv má ohniskovou vzdálenost většinou 50 mm a světelnost kolem 1:2-2,8. 
                    
    Touto jednookou zrcadlovkou se fotografovalo na "kinofilm" šířky 35mm s perforovanými okraji pro přesný posun filmu pomocí ozubeného náhonu. Při fotografování je film navinut ve světlotěsné kazetě (na obrázku vpravo) v délce cca 170 cm, což umožňuje pořídit min. 32 snímků rozměru 24x36 mm. Při použití jemnozrnného filmu (s pečlivým vyvoláním v "jemnozrnné" vývojce) se z nich dají pořídit kvalitní fotografie velikosti 30x40 cm i větší. Já jsem si často filmy kupoval v "metráži" cca 30m a v temné komoře jsem si je navíjel a stříhal do kazet. 
                           
    Postupně jsem si pořídil řadu komponentů příslušenství: širokoúhlé objektivy, teleobjektivy, mezikroužky a "měchový" výtah pro makrofotografii, sadu filtrů (vč. polarizačních), stativy, úchytky a pod. Zhotovil jsem si kovový kufřík s přihrádkami pro tyto komponenty, které byly vyloženy měkkou molitanovou vrstvou pro lepší ochranu před nárazy (s výjimkou přihrádky pro stativ). Kufřík se dal hermeticky uzavřít, gumové těsnění zajišťovalalo i odolnost proti vodě.
    Tento kufr (který v kompletní sestavě vážil cca 17 kg) jsem však s sebou brával jen vyjímečně, když jsem plánoval složitější kompozice. Většinou jsem do přírody vycházel jen "nalehko" se dvěma zavěšenými fotoaparáty s černobílým a barevným filmem, expozimetr, v kapse jsem kromě několika kazet s filmy měl širokoúhlý objektiv a mezikroužky pro makrofotografii. To většinou stačilo...
    Fotografoval jsem později i s přístroji EXAKTA RTL1000 a PENTACON six TL na pracovišti NM, ale jen zřídka, neměl jsem k nim tak rozsáhlé příslušenství jako na Prakticu. Vzhledem k fotografickému žánru, kterému jsem se hlavně věnoval, jsem neměl potřebu nahradit typ Praktica FX3 novějšími typy s vestavěnou expoziční automatikou a dalšími vylepšeními, které jsou výhodné např. pro reportážní snímkování.
    Rád vzpomínám, jak jsem v Konici za studentských dob, v období vánočních a novoročních svátků, často s fotopřístroji vycházel časně ráno, před východem slunce, do lesních kopců Boru, na louky pod lesem, k zamrzlým rybníkům a potokům. Za dvě či tři hodiny jsem se vracel domů, ve světnici u vánočního stromečku jsem se trochu ohřál (příp. i za pomoci malé štamprlky slivovice...). A již jsem netrpělivě chvátal do fotokomory vyvolat filmy - pln zvědavosti, jak se podařilo zachytit tu krystalickou krásu zimní přírody. Byly to šťastné chvíle radosti z krásy a harmonie přírody..!..
Barevná fotografie - negativní a inverzní 
O základním černobílém fotochemickém procesu bylo stručně pojednáno výše v pasáži "Fotochemické reakce". Barevný fotografický film má naneseny tři vrstvy fotografické emulze, které jsou citlivé na různé barvy světla. Tyto vrstvy obsahují různé filtry a masky pro dosažení separátní barevné citlivosti. Každá z těchto vrstev, kromě krystalků bromidu stříbrného, obsahuje speciální organické látky, které při fotochemické reakci a následném vyvolání v barvotvorné vývojce vytváří různé organické barvy. Barvotvorné komponenty (nazývané někdy též couplery) ve vrstvách emulze jsou původně bezbarvé organické sloučeniny, obsahující většinou methylenové skupiny, ze kterých vznikají azomethinová a indolinová barviva (žluté, purpurové a azurové byrvy).
   Při expozici ve fotoaparátu se v každé z těchto tří vrstev vytvoří latentní monochromatický obraz. Při vyvolání v barvotvorné vývojce se pak vytvoří jednak obrazy v kovovém stříbře (stejně jako v černobílé fotografii), avšak spolu s tím vývojka zreaguje s barvotvornými organickými složkami obsaženými v jednotlivých vrstvách emulze a vytvoří modrou, červenou a žlutou barevnou složku obrazu. Kovové stříbro se pak odstraňuje bělením a ustálením, takže na filmu zůstane jen čistý barevný obraz.
   Barevné fotografování je náročnější na zpracování ve fotokomoře, než černobílé. Základní klasický způsob spočívá ve fotografování na barevný negativní film, který se pak vyvolává ve vyvolávacím tanku ve speciální "barvotvorné" vývojce. Tato vývojka (kromě metolu, hydrochinonu pro černobílou fotografii) obsahuje i speciální organické sloučeniny, především para-fenylendiamin, které reagují s barvotvornými složkami obsaženými v jednotlivých vrstvách barevného filmu za vzniku barviv, které vytvářejí barevný obraz.
   Pak se na film napustí bělicí a ustalovací lázeň, která rozpustí všechen neosvětlený bromid stříbrný i vyvolané černé stříbro. Vznikne tím barevný negativní obraz, v doplňových barvách. Ten se pak zvětšovacím přístrojem promítá na barevný fotografický papír, na němž po vyvolání v barvotvorné vývojce, ustálení a vybělení, vznikne výsledný pozitivní barevný obraz. Tento proces nelze provádět při červeném světle, neboť barevný fotopapír je samozřejmě citlivý i na červené světlo. Musí se provádět za tmy, nebo při slabém osvětlení "aladinkou" se speciálním tmavě zeleným filtrem.
   Každý negativní film je možné v zásadě vyvolat "pozitivně" pro přímé získání hustotně a barevně věrného obrazu - diapozitivu, který se pozoruje v procházejícím světle nebo se pomocí diaprojektoru zvětšeně promítá na plátno. Toto tzv. inverzní vyvolávání pro vznik diapozitivů spočívá v několika krocích :
- První vyvolání exponovaného filmu v "černobílé" vývojce, při kterém vznikne ve všech vrstvách negativní obraz tvořený zrníčky kovového stříbra. Film se propláchne vodou.
- Druhý osvit filmu bílým světlem, při němž se veškerý zbylý bromid stříbra (nevyvolaný v prvním kroku) exponuje, aby byl schopný druhého vyvolání. Vznine latentní pozitivní obraz. Místo expozice světlem se dá použít i tzv. inverzní lázeň, ve které se z halogenidu chemicky uvolní atomy stříbra, sloužící jako zárodky pro vyvolávání; tento způsob jsem ale nevyužíval.
- Druhé vyvolání v barvotvorné vývojce, při kterém se vyvolá zbylý osvětlený bromid stříbrný. Vzniká tím pozitivní stříbrný a pozitivní barevný obraz (kdybychom se na film v této fázi podívali, byl by zcela černý, neboť je vyvoláno všechno v emulzi obsažené stříbro).
- Bělení vyvolaného černého stříbra v roztoku kyanoželezitanu draselného, při kterém se kovové stříbro přemění na kyanoželezitan stříbrný, přičemž barevný pozitivní obraz se nemění.
- Ustálení, při kterém se sloučenina stříbra vzniklá bělením rozpustí v ustalovači (na bázi thiosíranu sodného). Ve filmu zůstanou pouze barviva vzniklá při druhém vyvolání - ta tvoří výsledný pozitivní obraz. Nakonec se provede důkladné vyprání filmu a příp. stabilizace barviv (v roztoku formaldehydu).
   Pro fotografické zpracování (černobílé i barevné, negativní i inverzní) se později dodávaly soupravy značně zjednodušující práci. Já jsem si však všechny roztoky připravoval sám ze základních chemikálií...
   Většina ukázek barevných fotografií uvedených níže "Ukázky některých fotografií z přírody" bylo vytvořeno tímto inverzním procesem.

Tyto popisy postupů a vlastních zkušeností s fotografováním na filmy nyní mohou být jakousi reminiscencí :
- jak se dříve fotografovalo -

Digitální fotografie
Prvním digitálním přístrojem se kterým jsem začal fotit, byl Nikon Coolpix 990. Z hlediska přírodní fotografie měl podobnou výhodu jako Praktica FX3 (a ještě poněkud flexibilnější): nezávislé natočení objektivu a elektronického displeje, což umožňuje pozorovat - zvětšovat a zmenšovat, zaostřovat, komponovat - fotografovaný motiv i shora (na obrázku vpravo). Kromě toho má Coolpix i čočkový průhledový hledáček. Výhoda tohoto řešení byla zmíněna výše v pasáži o Praktica FX3. 
    
   Základní objektiv má f 8-24 mm (3x optický zoom) a světelnost 1:2,8 - 4. CCD obrazový snímač má 3,34 megapixelů. Později jsem používal novější fotopřístroje s mnohem větším počtem pixelů (>10MP) a rozsahem zoom, avšak nejvíc se mi stejně líbily fotografie s Coolpixem...

Technicky dokonalá digitální fotografie <-versus-> magická chemická fotografie ..?..
Digitální fotografie je samozřejmě zcela revolučním pokrokem, umožňující snadno dělat technicky dokonalou práci s možnostmi o kterých se nám dříve ani nesnilo..!.. Avšak, když si nostalgicky vzpomeneme, ta práce v temné komoře, osvětlené jen slabým červeným přísvitem, měla své magické kouzlo: sledovat, jak se postupně vyvíjí obraz zpočátku jen sotva znatelný, pak se zvýrazňuje a my ho ve správný okamžik vytáhneme z vývojky a ustálíme. Příp. při expozici trochu zastiňujeme některá přeexponovaná místa. Nebyla to jen technika, ale bylo v tom i trochu umění..!..

Foto-inflace -- aneb -- proč jsem přestal fotit ?
Koncem 90.let docházelo ke zcela přemrštěnému - "inflačnímu" - nárustu fotografie (především v důsleku nástupu digitální techniky). Lidé si začali fotilt i jídlo na talíři v restauraci, z dovolené přnášeli ticíce bez rozmyslu "nacvakaných" fotek, často i z mobilního telefonu, které si ani nestačí prohlédnout (natož je zpracovat!), jen zabírají mnoho gigabitů v počítači. Prostě začalo být "přefoceno"..!.. A čeho je moc, toho je příliš! Přestalo mne již těšit dělat fotografie které skoro nikoho nezajímaly - tichá krása přírody v konzunmí společnosti již není dost "atraktivní"...

Ukázky některých fotografií z přírody
Při svých fotografických toulkách přírodou jsem během asi 30 let nafotil více než 5000 snímků na černobílý a cca 2000 na barevný film. Z důvodu omezené kapacity počítačové paměti (a též žádoucí stručnosti a přehlednosti, kterou preferuji), zde uvedu jen ukázky z velmi malé části tohoto fotografického materiálu, podle svého subjektivního výběru - především podle toho, ke kterým místům a obrazům mám větší osobní vztah (snad osloví i některé další zájemce o přírodu..?..) :

Texty k obrázkům	Miniatury obrázků (click pro zvětšení ; back <- pro návrat zpět)
Zima - zasněžený myslivecký posed v lese Bor. Paseka a myslivecký posed nad Křemencem bylo pěkné místo v Konických lesích, poblíž "Hubertu". Z tohoto mysliveckého posedu byl dobrý výhled na okolní lesy. Ve svahu kolem posedu rostly pěkné mladé borovičky, smrčky a jedličky, dole protékal malý lesní potůček. V prosluněném létě zde voněla pryskyřice a lesní byliny, na podzim jehličí a spadané listí, v zimě zde bývalo hodně sněhu.....
Zima - krmelec pro lesní zvířata pod vysokou jedlí na vyvýšeném místě na pasece nad Jílovcem.
Zima - poklidná sněhová pohrývka v lese nad Jílovcem a navátá sněhová závěj na zahradě.
Zima - bělostné jehličky jinovatky na dlouhých zelených jehlicích borovice na okraji lesa.
Zima - skvostné ledové krystaly vyrostly za mrazivé noci na zamrzlém rybníku.
Zima - námraza kolem zamrzlé vody. Na každé větvičce a stéble se v zimě kolem zamrzlé vody za většího mrazu někdy tvoří krásná námraza ledových krystalků. Tato pomíjivá krása na slunci brzy roztává, jen zřídka, za mrazivého počasí, vydrží několik dní.
Zima - jinovatka na stéblech trávy. K Hubertu se od Konice přicházelo malebnou cestou na pokraji lesa a polí u Zavadilky. V zimě tam bývalo hodně sněhu, stromy, keře i traviny bývaly pokryty krásnou jinovatlou a námrazou.
Zima - malý potůček pod lesem se proplétá mezi sněhem. Ještě není zamrzlý...
Zima - mráz vykreslil na oknech kouzelné ornamenty a na vodě led, často se zamrzlými bublinkami (hlavně u přítoku vody do rybníka).
Podzim - rosa a později i jinovatka na spadaných listech.
Podrim - v mrazivém jitru louky zbělely, každý lístek trávy je ozdoben jinovatkou z ledových krystalků.Skvostně září v slunci, které jinovatku rozpouští až k poledni.
Zima - mráz utkal na všech zbytcích rostlin vyčnívajících ze sněhu krásnou jinovatku. I na oranžovém plodu mochyně pod lesíkem u zahrady.
Zima, předjaří - lesní potok a vodopád nad Křemencem je velmi zapadlé a neznámé místo. Malý potůček, pramenící pod Štarnovem, protéká hustým lesem Bor, postupně nabírá vodu a v hlubokém údolí vytváří několik pěkných malých vodopádů. V zimě bývá zamrzlý, v předjaří se probudí a opět začíná zurčet.
Jaro - probudily se kočičky jívy a jehnědy lísky. Ve velké kapce rosy pod kočičkou se zobrazuje zmenšený převrácený obraz protějších lesních stromů.
Jaro - rozkvetly modříny a jívy.
Léto - raní rosa ozdobí třpytivými kapičkami stébla trávy, listy kontryhelu i pavučiny na okraji lesa.
Léto - pamětný strom. Nad Střelnicí a Jílovcem, směrem k Zavadilce, na pokraji lesa Bor, roste mohutný starý buk, pod nímž je na stojanu v zasklené dřevěné skříňce pěkný myslivecký obraz zvaný "Hubert" - patron myslivců, stojící v úctě před posvátným jelenem. Pod skříňkou je pamětní deska myslivcům zavražděným za německé fašistické okupace v r.1939-45.
Předjaří - les Bor a temná lesní cesta nad Křemencem, s posledními zbytky sněhu.
Podzim - poslední zbytky ovoce (švestek, jablek) na opadaných stromech.
Podzim - raní mlha a zlátnoucí podzimní podvečer v lese Bor.
........ Budou ještě přidány další fotografie, texty a též upraveno pořadí a uspořádání .........

Černobílé fotografie byly pořízeny většinou na film citlivosti 25 ASA (15 DIN), barevné snímky většinou na inverzní filmy citlivosti 125 ASA (22 DIN). Všechno s vlastním vyvoláním a dalším zpracováním ve fotokomoře. Naprostá většina snímků byla pořízena dosti dávno (r. 1968-80), kdy ještě nebyla digitální fotografie. Fotky a diapozitivy se pro digitalizaci musely naskenovat, což mohlo vést k určitému snížení kvality - nelze využít maximální rozlišení a plnou stupnici jasů a kontrastů pro brilantní zobrazení. Omlouvám se za tyto technické nedostatky; dovolil bych si reflektovat spíše přírodně-estetickou stránku...

Vojtěch Ullmann