RNDr. Vojtěch Ullmann

Vojtěch Ullmann, nar. 14.4.1949 v Konici (okr.Prostějov).
Po skončení Základní devítileté školy v Konici a maturitě na
Gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy University v Praze.

Profesní zaměření a činnosti :
Od r.1973 působí jako fyzik na Klinice nukleární medicíny FNsP v Ostravě, kde je vedoucím Fyzikálně-technického úseku. Zabývá se
jadernou fyzikou a fyzikou ionizujícího záření, fyzikálně-matematickými aspekty radioisotopové scintigrafie, dále pak obecnou teorií relativity, relativistickou astrofyzikou a kosmologií :

Jaderná fyzika a fyzika ionizujícího záření Scintigrafie
Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu
Antropický princip aneb kosmický Bůh
AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie

Mimoprofesní zájmy a aktivity :
Fotografie, elektronika, chalupa, hudba klasická, duchovní a etnická, příroda,
filosofie :

Hudba: Indická Čínská Tibetská Japonská Pravoslavná Katolická Islámská
Věda a víra Křesťanství a komunismus Socialismus: Totalita nebo humanita?
Restituce jsou zvěrstvo Československo -naše vlast Agrese proti Jugoslávii - Proti Iráku
Chalupa pro kulturní rekreaci Japonská zahrada Pergola, krb + udírna | Minidisky
AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie

Osobní: Život v přírodě - vzpomínky z Konice s fotografiemi z oblíbených míst.

Kontakty :
E-mail:
vojtech.ullmann@fno.cz , telefon do zaměstnání: 59 737 3429
Adresa:
Domů: Vojtěch Ullmann, V.Vacka 1672, 708 00 Ostrava - Poruba
Do zaměstnání: Klin. nukleární medicíny FNsP, 17.listodadu 1790, 708 52 Ostrava-Poruba

Přednášky a publikace (výběr)


Osobní poznámky :

Na tomto místě bych si dovolil napsat pár řádek určených hlavně přátelům a známým, s nimiž mne spojuje vztah k určitým lidem a místům; další poznámky o vztazích k některým idejím a koncepcím vědy a filosofie, duchovním či společenským otázkám, lze najít v "Poznámkách autora" po otevření každého ze čtyř zýákladních tématických okruhů na úvodní straně.
Pro většinu čtenářů jsou tyto osobní poznámky jistě nezajímavé. Výjimkou by snad mohla být vzpomínka na
pana učitele Jáchyma, který byl natolik světlou osobností, že může zaujmout a potěšit i jiné, kteří ho sice osobně neznali, ale u nichž možná vyvolá vzpomínku na jejich učitele.
Dále snad:
Život na venkově - s fotografiemi z oblíbených míst.

Můj rodný dům leží na jižním okraji malého městečka Konice, v pěkném přírodním prostředí u tří rybníků ("Nohávka", "Kameňák", "Střelnice" či "Šištót") a u lesa zvaného "Bor" - obrázky viz "Vzpomínky - zajímavá místa a lidé", část "Náš dům u rybníka Nohávka". Otec byl zahradníkem, pěstoval zeleninu, květiny a ovocné stromky. Naše poměrně velká zahrada se táhla až skoro k samému lesu. Měli jsme dva skleníky (jeden u domu, druhý na zahradě) a několik pařenišť pro pěstování sazenic a květin. Na zahradě bylo mnoho ovocných stromů (švestky, jabloně, ryngle, ořechy, mirabelky atd.), keřových i stromkových angreštů a rybízů, záhony jahod a malin. Též hodně květin - tulipány, pivoňky, růže, lilie, zlatý déšť, jasmín atd. Na jaře a v létě kromě toho kvetlo všude mnoho lučních květin ...

Dalším přírodním "rájem" byly pro nás rybníky (tehdy ještě neznečistěné a nezdevastované) s břehy zarostlými hustým rákosím a orobincem. Na hladině plaval okřehek, z hlubokého a pro nás tajemného černého bahna vyrůstaly lekníny a další vodní rostliny. Ve vodě spousta ryb, žab, vodních brouků, pijavic, obludných larev vážek, drobného vodního hmyzu. Po hladině klouzaly vodoměrky a létaly nad ní krásné pestrobarevné vážky. Z vodního ptactva se hojně vyskytovaly potápky, vodní kachny, někdy i labutě. Kouzelné byly zvláště jarní večery u rybníků s hlasitým žabím koncertem a vůní kvetoucích stromů. ...

Les Bor byl krásný smíšený jehličnato-listnatý les (převaha borovic a smrků) rostoucí na pahorcích táhnoucích se od Konice směrem na Strážisko. Bylo v něm mnoho překrásných lesních zákoutí, sečí, roklí s potůčky a malými vodopády, výhledů do okolní krajiny s poli, lukami, vesnicemi a dalšími lesy ("Skalky", "Zvoňák" s pověstí o podzemním zvonu, "Otínsko", "Loupežník" ...). V létě mnoho hub, lesních jahod, borůvek. Tento les byl hlavním zdrojem inspirace pro mou fotografickou zálibu a i nyní při každé cestě do Konice v něm strávím několik hodin, někdy i s fotoaparátem. Bor není sice již tak krásný jako za časů mého dětství nebo jak jej mám zachycený na fotografiích z 60. a 70. let (hodně se tam v posledních letech kácelo, mnohá místa jsou zarostlá plevelným neudržovaným křovím), ale i nyní se tam najde řada pěkných míst.

Nyní bych uvedl pár poznámek a vzpomínek o některých pozoruhodných lidech s nimiž jsem se setkal. Začnu samozřejmě od těch nejbližších - svých rodičů, příbuzných, učitelů. Hlavním zájmem mého otce byla příroda - a to nejen v rámci své zahradnické profese, ale především les a lesní zvěř. Každou zimu, když zahradnické práce bylo málo, pracoval v lese a my s bratrem jsme mu často pomáhali. Po večerech nám vyprávěl různé příhody z lesa, ať již to byly jeho vlastní příhody nebo příhody jeho známých lesáků, myslivců a pytláků. Také rád četl knihy o lese a myslivosti; nebyl organizovaným myslivcem, ale tak trochu "pytlákem" jak to tehdy na venkově bývalo... V mém zájmu o fyziku, matematiku, radiotechniku, vesmír a pod., mně sice nebránil, ale byl by raději, kdybych se stal lesním inženýrem. Moje maminka byla skromná vesnická žena, pracovala v malé místní oděvní dílně, její zálibou byla četba. K zájmu o kulturu mne však přiváděla hlavně má teta Marie, která nejen hodně četla, ale též poslouchala rozhlas - hlavně rozhlasové hry a literární a hudební pořady. Vzpomínám si, že když jsem v létě v podvečer plaval třebas na druhém konci rybníka, ozvalo se hlasité volání: "Vojto, už vylez z vody a utři se, za chvilku půjde to čtení na pokračování!". A podobně i při sáňkování či jiných hrách venku. Tak jsem poslouchal díla Moliéra, Jiráska, Shakespeara, Tyla, Tolstého atd. Tato obliba literatury, divadla a hudby, jakož i poslech kulturních pořadů v rozhlase (později zvláště stanice Vltava), mně již zůstala.

Na chalupě v Bořenovicích při
poslechu duchovní hudby

Od školních let mne vedle fyziky zajímaly zvláště otázky filosofie poznání (gnoseologie, noetiky), zvláště poznání přírodovědného - co je to hmota, prostor, čas, jaký je jejich vztah k našemu vědomí; jak vznikl život, zda je život i jinde ve vesmíru; zda existuje Bůh a jak ho chápat atd. Rovněž od školních let jsem se zajímal o filosofii a teologii nejen zdejší ("západní", křesťanskou), ale i východní; zvláště mne oslovil buddhismus, který svou tolerancí, hlásáním neubližování a blaženosti pro všechny tvory, velmi rezonoval s mým nitrem. Později jsem se seznámil i s některými směry hinduismu, s taoismem, konfucionismem. I v těchto filosofických a duchovních směrech jsem nalezl mnoho krásných a inspirujících myšlenek, zvláště o jednotě veškerého bytí, harmonii s přírodou, víru v možnost humanistické lidské společnosti. Hledání Boha u mne nakonec vyústilo v něco, co by se snad dalo nazvat "oduševnělý ateismus" či panteismus - Bůh jako duchovní princip obsažený v samotné podstatě věcí a událostí. Tato koncepce se mi jeví jako plně slučitelná s přírodovědeckým materialismem, který je pro každého fyzika (a přírodovědce vůbec) přirozenou profesionální platformou.

Má etická a společenská orientace byla (vedle genetických dispozic, které máme každý poněkud odlišné) formována především rodinným prostředím, v němž jsem vyrůstal. Moji rodiče a teta, která u nás bydlela, byli prostí lidé, velice skromní a absolutně poctiví, bez ctižádostí a ambicí vyvyšovat se nad druhé. Praktikovali to, čemu se říká "křesťanská láska", ale bez modlářství a bygotnosti, nenutili mne ani bratra do náboženství či kostela. Nebyli nikdy v žádné straně, stejně jako potom ani já. Můj otec ještě jako chlapec zažil Rakousko-uherskou monarchii, útisk na velkostatku, později i německou okupaci. Z jeho vyprávění jsem se dozvídal o zpupnosti a bezcharakternosti bohatých a mocných, o pokrytectví modlářů a "nebeských koz", ale na druhé straně též o dobrotě a čestnosti mnohých prostých lidí i některých učitelů, kněží, lékařů (takovým lékařem kterého otec dobře znal byl Dr.Karafiát).
Ve škole ovlivnili mé etické a společenské postoje někteří výborní učitelé, především pan učitel
František Jáchym - typ moudrého a vzdělaného učitele, jakoby slučujícího ušlechtilé snahy někdejšího národního obrození s exaktním myšlením moderní doby. O dalších učitelích je zmínka v povídání "Vzpomínky - zajímavá místa a lidé", pasáži "Naši učitelé".

Všechny tyto vlivy, spolu s mým vnitřním založením, vyústili v mou jednoznačně levicovou orientaci, v úctu ke všem slušným lidem bez ohledu na jejich majetek a postavení (ba spíše naopak - k bohatým a vlivným cítím instinktivní nedůvěru, zvláště pokud je to na jejich chování "vidět"). Hodnotím lidi podle toho, co jsou ochotni udělat pro jiné a pro dobrou věc, nikoli podle toho, co jsou schopni získat (či přesněji řečeno "urvat") pro sebe. Neuznávám žádné autority ani autoritativní lidi - přirozená autorita by měla být dána morálním charakterem, skutečnými vědomostmi a umem. Autoritativně vystupující člověk má vadu buď v charakteru, nebo ve vědění.
Praktikuji maximální skromnost, nemám žádné osobní ambice materiální ani kariéristické; nevydal jsem se cestou sbírání vědeckých titulů a hodností, ani vědecké soutěživosti, ctižádosti a konkurence. Dávám přednost nezávislému přemítání v ústraní. Mou hlavní "ambicí" je poznat a porozumět, jak funguje náš svět:
Jakými mechanismy funguje Vesmír? Jaká je podstata věcí a událostí? Vědecké poznání nás vede k hluboké úctě před velkolepostí skrytého řádu a "rozumu", který je imanentně vtělen v bytí. A přátelské sdílení inspirace a radosti z poznávání krás a tajemství přírody a vesmíru s ostatními kolegy a "spřízněnými dušemi" na této cestě...

Cesta poznání
Prostřednictvím vnitřně pochopeného vědeckého poznání můžeme dosáhnout osvobození od pout malichernosti a sobectví, dosáhnout zduchovnění našeho chápání světa a zušlechtění vzájemných vztahů mezi sebou i k živé a neživé přírodě.
Když se člověk v mládí vydává na cestu poznání, neví a neumí skoro nic. Má jen hlavu otevřenou a v srdci touhu poznat a pochopit všechno. Pak celý život zvolna chodí po břehu oceánu neznámého a skromně sbírá střípky poznání. Na konci své cesty toho nezná o mnoho víc než na začátku. Poznal a pochopil sice hodně z fungování světa - současné poznání nás naplňuje radostí! Avšak ta nejvnitřnější podstata všech jevů a událostí, prapříčina všeho, je nám možná stejně vzdálena jako na začátku...
Osobní omezenost
Člověk by toho chtěl tolik poznat - prozkoumat, prostudovat, pochopit, předat dál - avšak času a sil se nedostává… Dnes chápu mnohé věci, které jsem dříve nechápal; ale zase přestávám rozumět jiným věcem, které jsem předtím pokládal za samozřejmé…
Například: kvantová fyzika , elektrodynamika (původ elektrických sil, magnetismu - jaká struktura v elektronu svým pohybem budí magnetické pole? - resp. zhuštěninou jakého unitárního pole je elektron?? .. a mnohé další...

Náš dům byl v pěkném přírodním prostředí u rybníků a u lesa ("Život na venkově", "Vzpomínky - zajímavá místa a lidé"), což dávalo možnost stimulovat lásku k přírodě, přírodovědné a estetické sklony, které jsem pak realizoval ve své celoživotní zálibě - fotografii přírody. Fotografoval jsem od dětství a tuto dovednost jsem později využil i v technické fotografii a vytváření obrázků pro odborné publikace.
...................... ................


Antropický princip aneb kosmický Bůh Japonská zahrada
Věda a víra Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu Krby, udírny, pergoly
Hudba: Indická Čínská Tibetská Japonská Pravoslavná Katolická Islámská
AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie

Vojtěch Ullmann , fyzik