Tajemný svět Indie

Indická klasická hudba

Žádný systém lidské víry a kultu není různorodější, spletitější ba bizarnější, než duchovní a náboženská tradice, která se po mnoho staletí vyvíjela na Indickém subkontinentu - souhrnně označovaná jako hinduismus.
Původ bohaté a složité tradice hinduismu sahá patrně až do 3.tisíciletí př.n.l., kdy v úrodném údolí řeky Indu vzkvétaly na tehdejší dobu značně vyspělé civilizace. Základní koncepce vlastního hinduismu se utvářely kolem r.1500 př.n.l. vzájemným působením těchto civilizací s Árji, kteří na indický subkontinent přišli z Persie. V té době se vyvinul klasický jazyk hinduismu sanskrt a vznikaly védy - nejstarší náboženské texty hinduismu.
Základní náboženskou koncepcí hinduismu je brahma - univerzální podstata vesmíru a základní realita, neomezená, nestvořená, všezahrnující. Brahma též oživuje všechny živé bytosti a současně utváří tzv. átman - duši neboli nejvnitřnější "já" každého jedince. Existenci Vesmíru pojímá hinduistická tradice cyklicky - jako neustále se opakující koloběh tvoření a zániku (srov. s příslušnou pasáží v "Antropický princip aneb kosmický Bůh").
Etický systém hinduismu je založen na koncepci dharmy - božského kosmického a společenského řádu a karmy - individuálního lidského činu, který ovlivňuje vesmírnou harmonii. S tímto úzce souvisí hinduistická víra v reinkarnaci - cyklus znovuzrození, v němž se duše jedince po smrti opakovaně převtěluje. Činy vykonané v tomto životě ovlivňují osud jedince v jeho životech příštích. Ctnostným životem, spravedlivým jednáním bez egoismu a sebezdokonalováním může jedinec řadou životů postupovat až k duchovní dokonalosti, osvobodí se z koloběhu karmy a dosáhne nirvány - konečné úlevy od bolesti, smrti a znovuzrození. Pro tělesné a hlavně duchovní zdokonalování byl v hinduismu vypracován systém jógy, v němž klíčovou úlohu hraje meditace.
Hinduistický panteon tvoří sice velké množství božstev a kultů (malých místních tradic a kultů je na tisíce), avšak základních všeobecně uctívaných božstev je jen několik. Především je to Brahma - nejvyšší stvořitel, vesmírný duch a vnitřní podstata všech věcí; dále Višnu - tvůrce vesmíru, udržovatel života (snad nejuctívanější hinduistický bůh); Šiva - bůh plodnosti i smrti. Velké úctě se těší i Sarasvatí (manželka Brahmy) - bohyně moudrosti, vědění a umění; Šrí-Lakšmí - manželka Višny, "lotosová" bohyně, bohyně štěstí; Párvatí (1.manželka Šivova, matka Ganéši - boha se sloní hlavou*); spíše obávaná je Kálí-Durga (2.žena Šivy) - krvežíznivá bohyně ničení a smrti. Bůh Višnu měl podle hinduistické tradice řadu svých vtělení, tzv. avatárů. Nejznámější z nich je Krišna - půvabný bůh lásky, hudby, tance. ................
*) Jak přišel Ganéša ke sloní hlavě? Podle legendy se Ganéša narodil Párvatí v době dlouhé nepřítomnosti Šivy. Když po návratu nalezl Šiva v příbytku své ženy neznámého mladíka, v žárlivém hněvu mu usekl hlavu. Jak zjistil, že je to jeho vlastní syn, poslal svého služebníka na svět, aby přinesl hlavu první živé bytosti, kterou potká. A on první potkal slona, vrátil se tedy se sloní hlavou, kterou Šiva hned nasadil na tělo svého syna.
Vedle základních posvátných textů hinduismu, kterými jsou védy, vychází hinduistická spiritualita též z "božsky inspirovaných" legend a eposů, popisujících zázračné a hrdinské činy bohů či králů.
Rámajáma je hrdinská balada o princi Rámovi (který je Višnuovým avatárem), který za pomoci oddaného opičho krále Hanumana bojuje za vysvobození své ženy Síty, kterou unesl démon Ravana na ostrov Lanka. Hanuman přeskočil moře; opice vybudovaly mezi indickým pobřežím a Srí Lankou dokonce most.
Mahábhárata je rozsáhlý epos (čítající více než 100 000 dvojverší - patrně největší epos světové literatury) o dynastii Bharatovců, kde na pozadí dlouhého boje mezi zpřízněnými rody Panduovci a Kuruovci je podáváno božské poselství v části zvané Bhagavatgíta (píseň o vznešenosti); zde bůh Krišna, vystupující v symbolické úloze vozataje, v dialogu s Ardžunou (z rodu Panduovců) káže nesobecké činy a oddanost božskému principu v jednotě átmánem.
Hinduismus výrazně ovlivnil náboženské a filosofické tradice většiny asijských národů. Již v prvních staletích křesťanské éry se rozšířil do jihovýchodní Asie a až na indonéský ostrov Bali. Koncem 6. a počátkem 5.stol.př.n.l. vznikl v severní Indii buddhismus (a též džinismus), který pronikl do Číny a Tibetu, Mongolska, Japonska a do celé jihovýchodní Asie.
Hinduismus tak můžeme označit za "kolébku východní moudrosti" v podobném smyslu, v jakém řeckou antiku označujeme za "kolébku" evropské filosofie a civilizace. Další poznámky o filosofické stránce hindiusmu viz např. v práci "Antropický princip aneb kosmický Bůh", pasáž "Východní filosofie a náboženství".

Indická klasická hudba
Indická klasická hudba patří k nejvýraznějším fenoménům duchovně a meditačně orientované mimoevropské hudby. Můžeme ji dělit v zásadě podle dvou hledisek. Z geografického hlediska jsou to dva základní proudy:

• severoindická (hindustánská) hudba
• jihoindická hudba zvaná též karnatická

Z hlediska hudebního stylu se rozeznávají rovněž dva základní žánry - rágy a bhadžany, dále zpívání manter a hudba k rituálním obřadům:

• Rágy jsou rozsáhlejší instrumentální či vokálně-instrumentální skladby meditačního charakteru s duchovním zaměřením. V sanskrtu slovo rága znamená stav mysli - rága tedy vyjadřuje určitou náladu. Svým laděním a "zabarvením" jsou rágy směřovány k různým denním dobám - nejčastejší jsou rágy ranní (popř. přejitřní) a večerní (popř. noční). Rágy (zvláště severoindické) zpravidla začínají úvodní pomalou melodickou částí zvanou álap či alapa (zpravidla bez doprovodu bicích nástrojů) a postupně gradují až k závěrečnému tintálu s rychlými variacemi a výraznou rytmikou podporovanou bicími nástroji, většinou bubínky tabla. Každá rága má sice svá pravidla, avšak interpret má určité možnosti improvizace - rozvíjí základní melodii podle své duchovní zkušenosti a rozpoložení nitra.
  Indické rágy ve vokálním podání se v dřívějších dobách zpívaly v umírněném starobylém stylu dhrupad, používaném již ve 12.stol. ve višnuistických chrámech (především v oblasti kolem Vrindávanu spojeném s legendami o působení šrí Krišny). Pro styl dhrupad je charakteristická důstojná vážnost; místo ostře znějících bubnů tabla se pro rytmický doprovod používá temněji znějící buben pakhavadž, zvukové pozadí tvoří většinou tanpura. Později převládl efektnější styl khajál, nyní téměř výhradně používaný. V níže uvedeném seznamu fonotéky je většina vokálních rág ve stylu khajál, u rág ve stylu dhrupad je to vysloveně uvedeno.
  Ponořením do průzračných tónů rágy můžeme dosáhnout ztišení mysli, všeobjímající lásku a mír.
• Bhadžany jsou indické duchovní písně o různých božstvech hinduistického panteonu (jako je Višnu či Šiva), o duchovní moudrosti jógy, o guruech, o cestě k osvícení.
• V jihoindické karnatické hudbě zaujímá význačné postavení styl Kirtana - vroucné náboženské písně koncepce bhakti - oddanosti člověka k Bohu.
• Kathakáli je tradiční chrámové divadlo (kathakali = hrát příběh) sestávající ze zpěvohry, pantomimy a tance, za doprovodu především rytmických hudebních nástrojů (bubny, gongy, činely). Herci a tanečníci jsou mistrně nalíčeni a oblečeni do složitých kostýmů. Náměty jsou různá témata ze života hinduistického panteonu, především příběhy z eposů Rámajámy a Mahábharáty. Hraje se při chrámových slavnostech, často po celou noc. Kathakali je rozšířeno hlavně v jižní Indii, především ve státě Kerala.

Indické hudební nástroje
Sitár - strunový nástroj, je nejznámějším a snad též nejdokonalejším indickým hudebním nástrojem. Korpus sitáru je zhotoven z pečlivě opracované vyschlé tykvové kůry, přední deska a krk je ze dřeva. Často je sitár doplněn odnímatelným rezonátorem - baňkou z vyschlé tykve, která se připevňuje zespodu na horní část krku. Sitár má 5-7 hlavních strun v horní části nad pražci a 11-13 strun rezonančních, které se táhnou ve spodní části pod pražci. Struny jsou napjaty přes plochou kobylku s mírně zkoseným okrajem, jejíž plocha se dotýká vibrujících strun; to způsobuje charakteristický drnčivý zvuk. Struny hráč rozeznívá nikoli trsátkem, ale speciálním prstýnkem z tvrdého drátu, navlečeným na konec prstu. Vytahováním strun do boku podél pražců se zvyšuje napětí struny a výška tónu stoupá. Vytahováním a povolováním struny lze docílit působivé tónové kadence a vibrata.
Od kytary a většiny dalších loutnových nástrojů se sitár liší dvěma zvláštnostmi:
1. Má posunovatelné pražce (vystupující vysoko nad hmatník) umožňující mikrotónově přizpůsobit intervaly ladění pro potřeby dané rágy.
2. Kromě melodických strun je sitár navíc opatřen soustavou strun přídavných (sympatetických), které se nerozeznívají ručně, ale jen samovolnou rezonancí - to vede k působivému táhle zvonivému zvuku plnému alikvótních tónů.
Sitár je typickým nástrojem pro severoindické rágy. Někdy se používá i poněkud větší varianta sitáru s hlubším laděním, zvaná Surburhar či Surbahár - "basový sitár".
Na původ sitáru nemají historikové umění jednotný názor. Některé zdroje udávají, že sitár se vyvinul z víny, což je jiný starobylý indický strunový nástroj (zmíněný níže), konkrétně z Rudra víny. Jiné zdroje připisují vznik sitáru hudebníkům na dvorech Moghulské dynastie (což inspiraci vínou též nevylučuje). V podobě blízké nynější se sitár vyskytuje již asi 600 let.

Sitár - symbol klasické indické hudby	Na sitár hraje známý indický virtuos Ravi Shankar

Sarod má 8 hlavních strun, 3 postraní a 7 rezonančních strun, ale na rozdíl od sitáru nemá pražce - poskytuje sametovější a zastřenější tóny než sitár.
Sarod ve vyvinul v 18.stol. ze strunového persko-afgánského nástroje Rebab (zmíněného v pasáži Tradiční hudba středního východu a islámská hudba).
Tanpura (zvaná též Tambura) - bezpražcová loutna, strunový nástroj poskytující táhle znějící tóny. Používá se velmi často jako doprovodný nástroj v rágách, kde vytváří jakési "kontinuo" (tzv. drón) ze základních tónů rágy.
Sarangí jsou podivuhodné indické housle používané rovněž často v některých rágách. Poskytují jemný a přitom majestátní zvuk, podobně tvárný jako lidský hlas. Smyčcem se hraje jen na tři nebo čtyři hlavní střevové struny, ostatních 36 kovových strun je rezonančních. Technika hry je značně náročná - po strunách se klouže prsty v místě, kde končí kůže a začíná nehet. Dosahuje se tím velmi jemných glizard a tvárnosti tónu. Jednoduchou lidovou variantou sarangi je smyčcový nástroj Saringda, používaný hlavně v Rádžastánu a v severozápadní Indii.
V jihoindických rágách jsou pak používány tzv. karnatické housle.
Vína - krásný strunový nástroj používaný dříve hlavně v duchovní hudbě. Klasická vína má čtyři hlavní hrací struny (na ty se hraje plektrem) a tři po straně, na něž se přibrnkává malíčkem pro udržení spodního stále znějícího tónu (tzv. drón). Podobně jako u sitáru je k horní části krku připevněn zespodu přídavný rezonátor. Vína je velmi starý nástroj, zmiňovaný již ve védách. Ve starých písmech se uvádí, že tento nástroj vytvořili bohové (Šiva), aby se jeho zvuk co nejvíce podobal lidskému hlasu svou medovou barvou. Na vínu hrají velmi často ženy. V rágách je nejčastějším doprovodem víny tanpura, udržující základní tón, a v rytmických částech dvoublanný buben mridangam. Nejklasičtějším druhem víny je Sarasvatí Vína (používaná často v jihoindické karnatické hudbě). Robustnější ale jednodušší Rudra Vína, používaná hlavně v hudbě stylu dhrupad, sestává z bambusové tyče s nataženými strunami, poblíž jejichž konců jsou upevněny dva rezonátory ze suchých prázdných dýní. Podobný nástroj novější konstrukce je Vichitra vína, která má 17 strun (6 hlavních a 11 sympatetických) a používá se i v severoindické hindustánské hudbě.
Dilruba - smyčcový strunný nástroj s 18 strunami, v němž jsou zkombinovány některé prvky ze sitáru a sarangí.
Esradž - smyčcový nástroj s 19 strunami, z toho 4 hlavní a dvě oktávy strun rezonančních; esradž a dilruba jsou si velmi podobné.
Ektár - starobylá 1-strunná loutna jednoduché konstrukce. Je tvořena vysušenou dyní s provrtaným otvorem, kterým prochází bambusová tyč s nataženou strunou. Používá se jako jednoduchý doprovod k lidovým písním.

Nejčastější strunové nástroje v indické klasické hudbě :
	Sarod Sarangi Vína Sarasvatí
........ Sitár .................. Tanpura ...................... á Sarod , Sarangi , Vína

Flétny jsou rovněž častým a velmi působivým nástrojem v rágách. Především je to bambusová flétna Bansuri - příčná flétna s 6 nebo 7 otvory. Flétny jsou oblíbené zvláště v jihoindické hudbě (flétna Venu s 8 otvory, flétna Kural), v severoindické hudbě byla flétna zavedena až začátkem 20.stol.
Občas se též používá starobylý plátkový dechový nástroj Šenaj (typu hoboje) s mystickým zvukem.
Z bicích nástrojů jsou nejčastěji (téměř ve všech severoindických rágách) používány jednostranné bubínky Tabla (většinou dvojice menšího ostře znějícího a většího "basového" bubnu), starodávný dvoustranný buben Pakhawadž s temným zvukem, buben Dholak, v jihoindické hudbě pak též podobný buben Mridangam. Svérázným perkusním nástrojem jihoindické karnatické hudby je keramický ghatam, podobný hliněnému hrnci se zúženým hrdlem.

Některé dechové, bicí a klávesové nástroje v indické klasické hudbě :
flétna Bansuri Šenaj Harmonium		Tabla Pakhawadž Mridangam

F o n o t é k a :

Mantry z posvátných jeskyní Elora v Aurangabádu
Mantry zpívané v jeskyních za doprovodu flétny.
Sarasvatí bhagavati - modlidba k indické bohyni umění a moudrosti,ztělesnění krásy a lásky.
Hraje: J.Mazánek
Mír - láska - harmonie - meditace na motivy indických rág
Hrají: Pandit Hariprashad Čaurázia + Šivkumar Šharma

Rágy v instrumentálním provedení :
Marva - podvečerní rága
Sitár: Rais Khan
Bilashan Tódi - ranní rága
Sitár: Rais Khan, Sarangi: Sultan Khan, Tabla: Subir Khan
Jogešvarí - večerní rága, Hemir - ranní rága
Sitár: Ravi Šhankar
Bhairavi, Čaudrankans, Kamai
Sitár: Šamin Ahmed Khan, Tabla: Najan Goši
Malkauns- et Prakáki kauns
Sitár: Ustad Rais Khan, Tabla: Manik Rao Popatkár
Mant Bhairavi
Sitár: Vilijat Khan, Tabla: Zakir Husajn
Hamir Kalyan -
Sitár: Vilajat Khan, Tabla: Samir Khan
Púrabí Kalyan - podvečerní rága
Sitár: Nikhil Banerdží, Tabla: Anindo Čaterdží
Ahír Bhairav, Čandrakauns - noční rágy
Sitár: Nikhil Banerdží
Yaman-Kalyan, Kirwari, Chandra Nandan - večerní rágy
Sitár: Rúp Verma, Tabla: Sarkar Subhaš
Bagašrí - večerní rága
Sarod: Ayajan Ali Bangaš
Kambodži, Kamadž
Sarod: Vajhad Khan
Šrí, Khamai
Sarod: Andžat Ali Khan, Tabla: Pandit Kišhan Maharadž
Bilas Kchanetodí, Brindabaní - večerní rágy
Sarod: Andžat Ali Khan
Džaman Kalyan - večerní romantická rága
Sitár: Rais Khan, Sarangí: Sultan Khan, Tabla: Anindo Čaterdží
Šankara - noční rága
Sarangi: Rama Narajan, Tabla: , Tanpura:
Kauši - Kanada - noční rága
Sarangi: D.S.Khan, Tabla: U.S.Husajn
Džajdžajvantí - romantická rága
Sarangi: Ustad Sultan Khan, Tabla: Astad Šaukad Thausain Khan
Lalit - kontemplativní rága
Sarangi: Rama Narajan, Tabla: Sureš Tavalkar
Meditace pro esradž; Malkauns - noční rága
Esradž: Sri Chinmoy, Sarangí: Sultan Khan, Tabla: Zakir Husajn
..... - indické rágy na sarangi
Sarangi: Sultan Khan, Tabla: Zakir Husajn, Tanpura: Šefali Knat
Yaman, Madhukans, Mishra Bhairavi, Kajri Dhun, Dadra Dhun
Sólo na bambusovou flétnu: Raghunath Seth
Bagešrí
Flétna bansuri: Hariprashad Čaurázia, Tabla: Subvinder Rasing Nambári, Gatam: Viku Vinajakram
Bím - starobylá rága
Flétna bansuri: Ronu Majumdar, Tabla: Subvinder Rasing Nambári
Durgavanti - rága na motivy bohyně Durgy, manželky Šivy
Flétna: Pandit Hariprashad Čaurásia
Darbari Kanada - noční rága
Flétna: Pandit Hariprashad Čaurásia, Tabla: Fazal Kuréši
Džaid - večerní verze rágy
Flétna: Hariprashad Čaurázia, Tabla: Fazal Kuréši
Šut sarang, Dani - pentatonické rágy
Flétna bansuri: Pandit Rangunat Seth, Tabla: Balkrišna Jere
Puriva - rága soumraku
Šenaj: sólo Ustad Bismilah Khan + 2 doprovodné šenaje, Tabla: , Kurdak:
Hansa Dwani, Džajama no hari, Čandra Džóti, Čarukeš, Ragamalika - jihoindické rágy
Mandolina: Ustad Šrinivaz
Rámapria, Rágamalika - jihoindické rágy
Karnatické housle: El Subramanian
Kaušik Dwani - noční rága
Santúr: Rahul Sharma
Mišra Šivarandžárí - severoindická rága
Santúr: Šivkumar Šharma
Bhúpálí - pentatonická rága
Santúr: Šivkumar Šharma, Tabla: Zakir Husajn
......................
............
Rágy ve vokálně-instrumentálním provedení :
Ábhogí, Mahatí - jihoindické rágy
Zpívá: Balámurali Kršna
Maru Bihak - višnuistická noční rága, Déž Džajdžajvantí
Zpívá: Pandit Džasradž + Sveta Džaveri
Džajdžajvantí Malhar - rága ve stylu Dhrupad
Zpívá: Pandit Mallik + synové
Bhúp Kalyan - višnuistická rága o Krišnovi - ve stylu Dhrupad
Zpívají: bratři R.+P. Mallikovi
Vibhás, Hindól - předjitřní rágy
Zpívá: Ulhas Kašhalkár
Šrí, Gaurí, Marva
Zpívá: Pandit C.R. Vyas
Kriti, Rágam-Tanam-Pallavi - písně karnatické tradice
Zpěv: R.Krišnan, Housle: V.Thyadžaarajan, Mridangam: T.Randžanathan, Kandžira: V.Nadžarajan, Tanpura: P.Šrinivasan
.....................
................

Klasické indické bhadžany - rágy Jemen, Malkauns
Texty: Surdas, Thulsidas, Zpívá: Anup Džalota
Bhadžany - bhakti
Texty: Thulsidas a Mira Baji, Zpívá: Bhimsen Džóši
Bhadžany z ašramu Šri Deva Dungari Sanjás.
Autor: Bhagván Šrí Díp Narájan Maháprabhudží
Hudba z Rádžastánu 1, 2
................
...............
............
Poznámka: V Indii jsou mnohem častěji provozovány rágy vokální než instrumentální. To, že v mé fonotéce převládají instrumentální rágy je ze subjektivních důvodů: více se mi líbí, oslovuje mne jejich duchovní poselství a pravidelně je poslouchám. Vokální rágy pojímám spíše jako etnickou zajímavost.
Seznam bude postupně doplňován. U starších nahrávek je někdy obtížné dohledat názvy a interprety, omlouvám se za některé neúplné a nepřesné údaje, bude postupně opraveno.

Vojtěch Ullmann