Bratrovražedná válka v zájmu západních mocností

PRAVDA O UKRAJINĚ :
- Zločinná bratrovražedná válka vyvolaná fašistickým režimem -

Letmý nástin historického pozadí
Historické kořeny státního uspořádání na rozsáhlém území obývaném východními Slovany spadají do 9.-11.století, kdy zde vznikl "federativní" konglomerát několika knížectví (později nazývaný Kyjevská Rus), které se bránily proti tatarským a mongolským nájezdům. V 16.stol. se jednotlivá ruská města sjednocovala pod Moskvou (významnou úlohu měl i Novgorod), z čehož vzniklo Ruské carství. Rusko se pak dělilo podle jazykových skupin a území na Velkorus, Bělorus a Malorus. Název Ukrajina tehdy znamenal pás pohraničního území Maloruska - "krajina na okraji", "úkrají". Po 1. světové válce se název Ukrajina rozšířil na celou dřívější Malorus a po občanské válce byla r.1922 ustavena Ukrajinská socialistická republika v rámci SSSR. Kromě Ukrajinců zde žijí Rusové, menší zastoupení má Rumunská, Moldavská, Maďarská, Bulharská, Polská národnost (většina dříve početných Poláků byla vyvražděna fašistickými ukrajinskými nacionalisty).
   Oba hlavní národy, obývající území dnešní Ukrajiny, patří do velké "rodiny" národů slovanských (do této skupiny patří národy: Polský, Český+Slovenský, Ruský+Ukrajinský+Běloruský, Bulharský, Srbský+Chorvatský+Slovinský...). Pravda, jsou zde určité rozdíly v jazykových a kulturních i společenských tradicích obyvatel ukrajinské a ruské národnosti. Tyto rozdíly, včetně rozdílů v hospodářské úrovni, se však dařilo od 20.let 20.stol. postupně vyrovnávat a po celá desetiletí (s výjimkou tragických let 2.svět.války, kdy se některé síly na Ukrajině hanebně postavily na stranu německých agresorů) Ukrajinci a Rusové harmonicky spolu žili *) ve společné vlasti a svými rozdíly se vzájemně doplňovali a obohacovali (můžeme zde ponechat stranou některé excesy, především během Stalinské diktatury, používané často jako záminka k rozporům).
*) Historické rozpory, ukrajinský nacionalismus
Historický vývoj vztahů mezi Ukrajinci a okolními národy a státy byl však velmi složitý a rozporuplný. Carské Rusko, Polsko či Maďarsko (Uhersko) neuznávaly Ukrajince jako samostatný národ (pouze Slováci a později Československo se k Ukrajincům stavělo vstřícně - Podkarpatská ukrajina). V reakci na vzniklý národnostní útlak se vyvinul ukrajinský nacionalismus. Bylo by zcela pochopitelné a legitimní, kdyby se jednalo o vlastenecké usilování o vytvoření vlastního ukrajinského státu (tak jak naše nenásilné Národní obrození nakonec vyústilo ve vymanění z německého útlaku a vytvoření samostatného Československa). I ostřejší boje proti představitelům útlaku, moci a represivním silám by se daly tolerovat. Situace se však bohužel vyvinula jinak. Do vedení ukrajinských nacionalostů se dostali nenávistní a despotičtí šovinisté, kteří prosazovali násilí, terorismus a vraždění svých bližních (kteří by vytvoření ukrajinského státu většinou neodmítali), především polské a ruské národnosti, ale i Ukrajinců, kteří s tímto násilím nesouhlasili a odmítli se připojit.
   V období 1.světové války byl založen "Svaz pro osvobození Ukrajiny", později "Organizace ukrajinských nacionalistů". Tato organizace, do jejíhož čela se dostali radikální aktivisté A.Melnyk (ten byl umírněnější) a militantní S.Bandera, v SSSR a Polsku páchala teroristické útoky a vraždy, po r.1933 s podporou hitlerovského fašismu. Tato zločinná aktivita vyvrcholila po přepadení SSSR nacistickým Německem. Nacionalistické síly na Ukrajině se hanebně postavily na stranu německých agresorů a využily situaci k vypalování vesnic a vyvražďování především Poláků a dalších národností (zavraždili více než 100 000 civilních občanů, brutalitu Banderovců odsuzovali i hitlerovští esesáci!). Hrůzné zločiny Banderovců se dají přirovnat jedině k řádění Ustašovců v Jugoslávii (viz "Jugoslávie"). Ještě několik měsíců po skončení 2.světové války pokračovaly některé teroristické akce, které S.Bandera řídil ze svého štábu v americké okupační zóně v Německu (demokratickým Američanům to jaksi nevadilo...; - již chystali studenou válku). Odtud pochází název "Banderovci" pro ukrajinské nacionalisty a teroristy (i když S.Bandera bohužel nebyl jediným šéfem nacionalistických vrahů na Ukrajině..).
   Po skončení 2.světové války byl v Ukrajinské svazové republice opět veškerý nacionalismus eliminován, propagovala se spíš opačná tendence - internacionalismus, tolerance a spolupráce všech národů. Rovněž vztahy s okolními státy byly na docela dobré úrovni a byla reálná šance postupně zapomenout na dřívější spory a nepřátelství. Situace se však začala měnit po rozpadu Sovětského svazu.
Rozpad SSSR, rozpuštění Varšavské smlouvy, expanze NATO
Po rozpadu SSSR došlo i k rozpuštění Varšavské smlouvy, bohužel však nikoli paritně i Severoatlantické aliance NATO. Bylo jen přislíbeno, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, že byvalí členové Varšavské smlouvy nevstoupí do NATO. Rusko pak nabízelo západním státům dohodu o spolupráci a mírovém partnerství, které by překonalo rozpory z minulého období "studené války". USA to však nepřijaly, přiklonily se k pokračování "studené války" proti Rusku a místo dohody a partnerství zrežírovaly vstup téměř všech bývalých členů Varšavské smlouvy do NATO (bez občanského referenda...). Členy NATO se stávají i Pobaltské státy. Tato nevyvážená situace se stala jedním z hlavních faktorů nestability a násilností v oblastech východní Evropy.
Vyhlášení samostatné Ukrajiny
V r.1991 byla vyhlášena samostatná republika Ukrajina, jejím prvním prezidentem se stal L.Kravčuk. Prvními popudy k nestabilitě byla velmi špatná hospodářská situace Ukrajiny (podobně jako v ostatních postsocialistických zemích došlo k rozkradení a likvidaci větší části průmyslu a celkově ekonomiky), avšak již se začaly formovat i nacionalistické skupiny. V červnu 1994 byl prezidentem zvolen L.Kučma, došlo k částečné stabilizaci. Při volbách v r.2004 došlo k ostrým sporům a nepokojům, v nichž se jednotlivé strany obviňovaly ze zmanipulování voleb. Tyto nepokoje vyústily v tzv. "oranžovou revoluci", při níž se k moci dostali V.Juščenko a J.Tymošenková. V této době dostaly velkou podporu nacionalistické síly a zvýšila se korupce. V únoru r.2010 byl však prezidentem zvolen V.Janukovič, na 2.místě v počtu hlasů byla J.Tymošenková (opět vznikly spory o výsledky voleb). Nastala dočasná, ale značně labilní, demokratická situace.

Bratrovražedná občanská válka
Americký převrat na Ukrajině
V únoru 2014 došlo na západní Ukrajině, především v Kyjevě, k řadě demonstrací a nepokojů, vyvolaných masovou propagandistickou kampaní nacionalistických sil (a režírovanou tajnými službami ze západu, především z USA; záminkou bylo odložení podpisu smlouvy s Evropskou unií). Centrem těchto událostí se stalo Náměstí Samostatnosti uprostřed Kyjeva - Majdan Nezaležnosti, zkráceně Majdan (z arab. majdan, maydan, meydan, midan = náměstí, větší prostor, park). Najatí ozbrojení provokatéři vyvolali přestřelky s policií, několik lidí bylo zastřeleno, to vyvolávalo další vlny vášní a násilností.
   Tyto nepokoje a demonstrace vyústily fašistickým pučem *) který násilně svrhl stávajíci řádně zvolenou demokratickou vládu s prezidentem V.Janukovičem. K moci se dostal militantní nacionalista P.Porošenko (původně jako loutka západních iniciátorů převratu, svým fundamentalismem jim však později poněkud "přerostl přes hlavu").
*) Zjednodušeně řečeno, americké vojenské a ekonomické kruhy ke svým loupežným výpravám potřebují "spojence" - spolupachatele. K tažení proti Rusku, k získání jeho zdrojů, si jako politické a vojenské nástupiště připravily Ukrajinu, kde zrežírovaly a zaplatili si násilný puč proti legitimní vládě, dosadili fašistickou juntu a vyvolaly tím občanskou válku...
   Místo umírněné a realistické politiky tolerance obou hlavních národů na Ukrajině a vyvážené spolupráce se Západem i s Ruskem, vypukl nacionalistický protiruský šovinismus. V důsledku toho se ruská část ukrajinského obyvatelstva, obývající především východní oblasti, oprávněně cítila být ohrožena perzekucí či dokonce genocidou ze strany nového Kyjevského režimu. Tento postup opravdu uskutečňuje tzv. "Pravý sektor" - uskupení krajně pravicových nacionalistických a militantních sil, v duchu fašistických tradicí Banderovců (bylo zmíněno výše), s teroristickou ozbrojenou vojenskou jednotkou Azov. Důsledkem této situace jsou sebeobranné aktivity obyvatel především východních oblastí Ukrajiny, proti kterým nynější Kyjevský režim vede krutou bratrovražednou válku (nazývá je separatisty). Ukrajinská armáda (a s ní spolupracující bandité Pravého sektoru) na rozkaz samozvaných vládců z Kyjeva masakruje své spoluobčany - rozpoutala proti nim opravdový teror ! Hlavním "proviněním" těchto občanů byla ta "drzost", že se i nadále odvažovali hovořit svým mateřským jazyken, který nacionalisté zakázali.
Specifický ukrajinský fašismus
Ukrajinský fašismus má svá specifika, je jiný než známý fašisms německý. Jak bylo nastíněno výše v historickém přehledu, vyvíjel se v podmínkách kdy byly jednotlivé oblasti Ukrajiny pod nadvládou okolních států. Jeho hlavní stránkou je vypjatý nacionalismus, který mu vtiskly určité osobnosti - despotičtí šovinisté, kteří se dostali do vedení emancipačních snah. Teror, násilí, vraždy, likvidace spoluobčanů jiných (i když většinou blízkých - Polských, Ruských) jazykových skupin...
   A proč se fašistickým tendencím na Ukrajině tak daří i nyní? Na rozdíl od demokratických států, kde se sice tyto síly též vyskytují, avšak jsou rozumě tlumeny? Hlavním důvodem je, že se jim na Ukrajině dostalo výrazné podpory nynější Kyjevské vlády!
   Prezident Porošenko i členové stávající vlády se netají úmyslem vybudovat silnou ukrajinskou armádu, nejsilnější v Evropě. Která by byla schopna silou prosazovat nacionalistické zájmy podle neblaze proslulého hesla "Sláva Ukrajině!" (doprovázeného často hajlováním a hákovými kříži), v jehož duchu byly zavražděny desítky tisíc lidí. A Západ podporuje tyto snahy v naději, že se obrátí proti Rusku.
   V perzekucí postižených regoinech na východní Ukrajině byly založeny dvě autonomní republiky: Doněcká a Luganská (podle názvu hlavních měst). Jejich představitelé a většina občanů si nepřeje úplné odtržení od Ukrajiny (či připojení k Ruské federaci), ale jen ukončení násilí, automii a dodržování lidských práv. Kyjevská chunta je přesto neuznává a vede proti nim bratrovražednou občanskou válku.
   Je logické, že obrana proti tak brutálnímu násilí nemůže být pokojná, ale zákonitě též ozbrojená, se všemi tragickými důsledky na obou stranách. Ten, kdo se pokojně smíří s lumpárnou a násilím (ba genocidou), bývá nemilosrdně smeten a skončí v "propadlišti dějin", ani "pes po něm neštěkne". Bohužel "nespravedlnost a nevděk světem vládne" *)! Banderovští aktivisté "pravého sektoru" by bez mrknutí oka postříleli či podřezali všechny občany jiného názoru, kteří by se nedokázali bránit.
*) Svými postoji se proti tomu snažím v rámci svých skromných možností vystupovat (nejen v tomto případě) a jistě nejsem sám. Náš hlas je však příliš slabý na to, aby dosáhl sluchu těch, kteří mají možnost a moc rozhodovat...
   Vedle mnoha vražd nevinných lidí obrovskou (a nadlouho nevratnou) morální škodu v myslích lidí způsobilo masívní propagandistické "vymývání mozků" Ukrajinců, jejichž většina je nyní přesvědčena o nepřátelství či méněcennosti svých slovanských bratrů na východě. Šovinistická propaganda je z psychologického hlediska u mnohých lidí docela účinná - ono je to velmi pohodlné svalit vinu za všechny své chyby a nezdary na někoho jiného, na údajné nepřátele. A logicky občané ruské národnosti, proti kterým nynější kyjevská chunta vede perzekuci a teror, v tom budou cítit nepřátelství a špatnost ukrajinského národa jako takového...
Neblahou úlohu v šíření nepřátelství sehrála i ukrajinská uniatská církev, která se staví velmi netolerantně k pravoslavným věřícím.
   "Rozděl a panuj!" - to je historicky osvědčené heslo imperátorů. Intenzívní protiruská propagandistická kampaň na Ukrajině se děla v režii expertů amerických tajných služeb. S cílem znepřátelit bývalé partnery Rusko a Ukrajinu, podmanit si nejprve Ukrajinu a využít ji k posílení své vojenské převahy nad Ruskem.
   Sousední Rusko samozřejně sympatizuje se svými krajany kteří se dostali do této nouze a snaží se jim pomoci, avšak z důvodu dodržování pravidel mezinárodní politiky postupuje značně umírněně. Přesto se ale stalo terčem propagandistické hysterie v západních masmédiích (naše se jako obvykle patolízalsky přidaly...), zvláště pod záminkou opětovného připojení Krymu :
 Připojení (ne "anexe"!) Krymu
V rámci Sovětského svazu byl Krym v červnu 1954 postoupen Ukrajinské SSR (z iniciativy N.Chruščeva; těžko ho za to vinit, sotva někdo mohl tušit, jak se za 50 let přátelská země obrátí..!.. - v zájmu a režii cizí mocnosti). Po vyhlášení samostatné Ukrajinské republiky v r.1991 byl Krym v jejím rámci autonomní samostatnou republikou Krym s vlastním prezidentem a vlastní ústavou. V rámci platné ukrajinské ústavy měl právo vyhlásit samostatnost prostřednictvím referenda. Po Kyjevském převratu proběhlo na Krymu referendum, v němž se asi 96% občanů vyslovilo pro vyhlášení nezávislosti. Krymský parlament pak požádal o připojení k Ruské federaci. Ruská duma to zakrátko schválila, čímž se Krym stal součástí Ruské federace - proběhlo to legálně podle ukrajinské, krymské i ruské ústavy. Nešlo zde o anexi ! - byl to výsledek občanského referenda. Proběhlo to mírovým způsobem, bez jediného vystřelu, nikdo nebyl zabit. Určitý kontingent ruských vojáků (cca 20 000, podle dohody mezi Ruskem a Ukrajinou) již na Krymu byl, tito vojáci spravovali přístav černomořské flotily v Sevastopolu; po připojení byl posílen a podílel se i na obraně nově vzniklé federativní republiky Krym...
   Stávající Kyjevská vláda se proti tomu ostře postavila a nevyhovovalo to ani západním zájmům, byla rozpoutána masivní protiruská kampaň. Je ale faktem, že obyvatelé Krymu tím byli uchráněni agrese a teroru nynějšího Kyjevského režimu.
Pozn.: Hypoteticky, kdyby v Kyjevě v budoucnu byla ustavena seriózní demokratická vláda, mohlo by na Krymu proběhnout nové referendum, na jehož základě by parlament vyhlásil nezávislost a příp. požádal o připojení k Ukrajině - podobným legálním způsobem zmíněným výše. Tento scénář je však velmi nepravděpodobný...
   Byly zde i pádné politicko-obranné důvody. USA (které zosnovaly převrat na Ukrajině) plánovaly na Krymu zřídit svou vojenskou základnu, neboť je to jediný přístav v této oblasti, kde mohou kotvit velké válečné lodě. Ruská federace by tak byla vytěsněna z Černého moře a USA by ji bezprostředně ohrožovaly i raketami krátkého doletu. Širším plánem USA a NATO je zřízení útočných vojenských základen na Ukrajině v bezprostřední blízkosti hranic Ruské federace *)...
*) Dovede si někdo přestavit, jak by reagovaly USA na pokus rozmístit ruské raketové základny na mexické straně hranic USA-Mexiko..?..

Tuto absurdní občanskou válku nelze "vyhrát" a pokud se to některé straně dočasně podaří, bude to "Pyrrhovo vítězství". Rozpolcená a vnitřně rozdělená země se znepřáteleným obyvatelstvem a nefér vztahy s okolními státy bude zdrojem trvalého napětí, neklidu a problémů! Ukrajina, v níž by násilně zvítězil nynější Kyjevský režim, by se stala parazitující a morálně rozkladnou přítěží - jen by stále natahovala ruku po dotacích, nechala drancovat své nerostné bohatství cizím kapitálem, nechala na svém území zřizovat útočné vojenské základny a servilně by podporovala každou špatnost bohatých a mocných kruhů toužících po světovládě. Věřme že se tak nestane, nebo aspoň ne na dlouho. Hrdých a přitom tolerantních a kultivovaných lidí je nepochybně i na Ukrajině dost, jen je zatím není "slyšet" v pokřiku politických podvodníků a nenávistných buranů.

Jaké by mohlo být rozumné a spravedlivé řešení ukrajinské krize ?
Za stávající situace se jako jediné rozumné a schůdné řešení patrně jeví fedarativní uspořádání a úplné odzbrojení a neutralita Ukrajiny..?.. Utlumilo by to nacionalistickou nenávist a násilí mezi občany jednotlivých autonomních republik v rámci Ukrajiny, ústřední vláda by si nemohla dovolit perzekuovat spoluobčany různých národností či politické orientace. Byly by postupně eliminovány fašistické skupiny. A z globálně politického hlediska (v nynějším bohužel přetrvávajícím politicky rozděleném světě "studené války") by to zastavilo rozšiřování NATO na východ, s vojenskými základnami k bezprostředním hranicím Ruska (což je pro Rusko nepřijatelné)... Pro Ukrajinu by též byly výhodné vyvážené vztahy a spolupráce se západními zeměmi i se sousedním Ruskem.
   Předchozímu prezidentu V.Janukovičovi se vyčítalo, že se zdráhal podepsat asociační dohodu s Evropskou unií (po revizi některých nevýhodných podmínek by však pravděpodobně nakonec k podepsání došlo). Nynější ukrajinská vláda horlivě nabízí rychlé podepsání této dohody. Od představitelů EU by však za stávající situace bylo nanejvýš čestné a prozíravé, kdyby nyní tuto dohodu odmítli podepsat, nebo ji podmínili dodržováním základních demokratických práv a především okamžitým zastavením násilí a vraždění svých občanů ve východní části ukrajinskou vládou!
Nestalo se tak, 27.června 2014 byla z politických důvodů v Bruselu podepsána ekonomická část této asociační smlouvy. EU si tak pravděpodobně "zavařila" na vážné problémy, možná již v brzké budoucnosti..?..

Pokus o objektivní pohled
Nepovažuji za užitečné v tomto textu "papouškovat" nepravdy a polopravdy, které na nás denně chrlí zmanipulovaná propaganda. Účelem našeho zamyšlení není polemika, nýbrž snaha o nezávislý pohled z jiného zorného úhlu. Některé čtenáře, kteří nekriticky přijali za své to, co se jim oficiálně předkládá, to možná popudí. Nechť zůstanou v klidu, jejich názor respektuji a nic jim nevnucuji. Věřím však, že řada čtenářů, kteří jsou zvyklí samostatně přemýšlet a brání se "vymývání mozků", se zamyslí nad tím, že všechno je mnohem složitější a pravda někdy může být i úplně jinde - (možná i jinde než si myslím já..?!..). Uvítám Vaše osobní názory a postřehy.
   Válku, jako krajní projev násilí, však každopádně považuji na největší zločin a lumpárnu. Z tohoto hlediska odsuzuji obě strany. Ujišťuji, že k jedné ani druhé straně nemám žádné osobní vazby ani zájmy, mou motivací je pouze a jedině snaha o pravdivý objektivní pohled a spravedlivé posouzení. Abychom neodsuzovali oběti když se snaží bránit a neoslavovali útočníky a vrahy..!..
   Jsem si vědom, že v tomto zamyšlení se pouštím na "tenký led": jako fyzik, hloubající v tichu laboratoře nad záhadami a zákonitostmi přírody a Vesmíru (a částečně tak odtržený od běžného života), se nevyznám v politice a ani se o ni vlastně nezajímám. Nejsem tedy kompetentní *). Důvod mého postoje však není politologický, ale morální.
*) Na druhé straně však určitý "tréning" v metodologii vědeckého bádání, založeného na objektivním kritickém a skeptickém uvažování ("Přírodní zákony, modely a fyzikální teorie"), mne naučil určité soudnosti a "imunnitě" vůči šarlatánství, manipulaci propagandou a demagogií všeho druhu. Dovedu tak trochu "číst mezi řádky" a i když třebas ne odborně, tak intuitivně (z frazeologie a způsobu argumentace) vytuším a poznám lež či polopravdu...
Pozn.: 
Toto je jen provizorní verze mého diskusního stanoviska k této smutné záležitosti, napsaná v červenci 2014. Přijde postupně upravit a doplnit. A jelikož bohužel tragické události stále pokračují, též příležitostně aktualizovat...

Aktualizace 2015 :
Minské dohody
V běloruském hlavním městě Minsk byly na zákadě širokého diplomatického jednání, pod patronací Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, uzavřeny dvě mírové dohody Ukrajiny, Ruské federace, Doněcké a Luganské republiky, které by měly ukončit občanskou válku na východní Ukrajině v Donbaské oblasti. První "Minsk I" byla podepsána v září 2014, druhá "Minsk II" v únoru 2015 (když se nedařilo plnit první dohodu; účastnili se jí i francouzký prezident F.G.Hollande a německá kancléřka A.Merkelová). Bylo dohodnuto zastavení bojů, stažení těžké vojenské techniky obou stran na dohodnuté vzdálenosti. Dále měly být provedeny komunální volby, v ramci ústavní reformy pak decentralizace a "zvláštní postavení" Doněckých a Luganských oblastí, s místní samosprávou.
   Bohužel, zastavení, či zmírnění ukrajinské občanské války bylo jen krátkodobé, obě strany se vzájemně obviňují z porušování příměří a Minských dohod. Mezi politiky se vyskytují i názory, že Minské dohody ze strany Západu ani není v plánu plnit, ale slouží jako způsob získat více času na intenzivní vyzbrojení Ukrajiny tak, aby mohla vojensky "vyřešit" občanskou válku (vražděním, genocidou) a tuto sílu obrátit i proti Rusku...

Aktualizace 2019 :
Určitá naděje
na rozumné a spravedlivé řešení ukrajinské krize by snad nyní mohla svitnout po volbách v r.2019, kdy předchozího militantního prezidenta P.Porošenka vystřídal demokratičtěji orientovaný prezident V.Zelenskyj a jeho strana "Služebnik lidu" získala v parlamentu výraznou většinu. Tento prezident snad bude moci zorganizovat federativní uspořádání Ukrajiny, které by utlumilo násilí a nacionalistickou nenávist (pokud mu to militantní nátlak fašistických skupin a západní vměšování dovolí) ..?..
   Bohužel se tak neslalo, těžko říci zda proto, že mu to ukrajinští fašisté či NATO nedovolili, nebo se sám rozhodl přidat se na stranu násilí a nepřátelství ..?..

Aktualizace únor 2022 :
Tragický válečný obrat !
24.2.2022 bohužel došlo k tragickému obratu: Ruské vojenské jednotky překročily hranice a zahájily invazi a vojenské obsazování Ukrajiny. Tento nesmyslný akt, kromě válečného utrpení a zbytečné ztráty tisíců liských životů, dlouhodobě poškodí vztahy obou blízkých národů (již tak narušené šovinistickou propagandou Kyjevského režimu) a zhorší celkové politické klima v Evropě i ve světě. Nynější ukrajinskou válku primárně zavinilo především NATO. Tyto válečné události nakonec nejvíce poškodí Rusko a též ostatní Slovanské národy (včetně nás), jakož i všechny mírumilovné a pokrokové snahy ve světě..!..
   Nemělo se to stát, mělo se najít jiné řešení (pro jinak jistě rozumnou snahu o denacifikaci a demilitarizaci na Ukrajině). Napáchá to mnoho zla a ničemu dobrému to nepomůže, poškodí to všechny! Oddálí to spolupráci národů a nahraje imperiálním silám usilujícím o bohatství a světovládu. Ke škodě celého lidstva ..!..
   Je smutné, jak dva bratrské Slovanské národy, které nesly největší tíhu a oběti 2.světové války a osvobozování Evropy od hitlerovského fašismu, se nyní vraždí v nesmyslné válce..!..  Snad se v dohledné době dočkáme něčeho pozitivnějšího..?..
   Jednotlivé historicky vzniklé národy by se neměly snažit se ovládat či dokonce likvidovat, ale obohacovat se tím pozitivním k čemu dospěli, učit se jeden od druhého. Přestat s žabo-myšími rozbroji a nakonec spojit své síly k zachování lidské civilizace proti strašným hrozbám, které by ji mohli zlikvidovat : "Astrofyzika a kosmologie: - Lidská beznaděj ? ".

Aktualizace duben 2022 :
Vojenské operace bohužel ještě stále pokračují, nepodařilo se zatím uzavřít mírovou dohodu. Ruská armáda zvolila taktiku vleklé pozemní poziční války, nevede pouliční boje ve městech (s výjimkou některých strategických lokalit jako je Mariupol) - v rámci Putinova důrazného rozkazu šetřit životy civilních obyvatel. Ukrajinští vojáci toho často využívají, pokud mají nedostatek zbraní a munice: civilní obyvatelstvo využívají jako "živý štít". Ruští vojáci se stáhli ze západních regionů v okolí Kyjeva a soustřeďují se na vojenské operace v Donbaské oblasti.
   Vzhledem k rozsahu vojenských operací, velikosti území a počtu obyvatel na Ukrajině, jsou ztráty na lidských životech civilních obyvatel naštěstí poměrně nízké (do dubna 2022 zatím cca 1500). V poměru k velikosti území a počtu obyvatel rozhodně podstatně nižší než byly při agresi NATO vůči Iráku či Jugoslávii.
   K neúspěchu původního plánu rychle svrhnout či změnit současný ukrajinský politický režim přispělo i to, že ruská armáda pro invazi nasadila pouze asi 150 000 vojáků, zatímco Ukrajina měla ve zbrani více než 260 000 vojáků a jejich počet se při mobilizaci stále zvyšuje. Je jasné, že ruský prezident V.Putin spáchal politickou sebevraždu tím, že se od USA a NATO nechal vyšachovat k tomuto nepromyšlenému tahu, který fatálně poškodí celou oblast východní Evropy; a nejen ji, bude mít globální nepříznivý dopad v celém světě.
   Zásadní omyl V.Putina a dalších ruských účastníků Ukrajinské krize byl, že nejdou do země s bratrským slovanským obyvatelstvem, kde změní diktátorský režim a část obyvatel je bude vítat. Nýbrž do nepřátelské země, s obyvatelstvem zfanatizovaným nenávistnou šovinistickou propagandou. I kdyby (v hypotetickém scénáři) RF vytvořila na Ukrajině "ráj na zemi" z hlediska hospodářského i politického - blahobyt, dokonalá svoboda a demokracie - stejně by je většina obyvatel považovala za nepřátele, proti kterým je potřeba bojovat a zabíjet je..!..
   Nemělo k tomu dojít! Na přístup Ukrajiny se možná hodí lidová přísloví "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", nebo "Kdo seje vítr, může sklidit bouři"..!.. Bohužel tato bouře nezasahuje ty pravé viníky - rozsévače nepřátelství, ale prosté lidi (jen někteří z nich se na tom částečně podíleli sdílením a podporou nacionální a politické nenávisti)... Z globálního hlediska je však Ukrajina jen nástroj ve velmocenské hře USA.
   V souvislosti s tragickými ukrajinskými událostmi vznikly ještě další negativní fenomény :
--> Dodávky zbraní a munice na Ukrajinu některými členskými státy NATO. To rozhodně nepomůže zastavit nebo zmírnit válečné dění, ale spíše naopak eskalovat válku! Zaviní to ztráty mnoha dalších životů. Válka je nesmyslné zlo, které by se, místo zbrojního podněcování, mělo ukončit konstruktivním politickým jednáním.
--> Masmédia široce publikovala zprávy o masakrech civilních obyvatel (v Buči, Mariupolu i jinde), ze kterých samozřejmě a "neomylně" obviňovali ruskou armádu. Při hlubším zamyšlení to ale není logické: vraždy prostých civilních obyvatel jsou z vojenského hlediska irelevantní, mohou mít pouze politický význam. Takže je dost nepravděpodobné, že by to dělala ruská či ukrajinská armáda (i když excesy jednotlivců či skupin se nikdy nedají úplně vyloučit..?!..).
   Jsou však síly, které se na vraždění civilních spoluobčanů dlouhodobě zaměřují: jsou to Banderovci (bylo diskutováno výše v pasáži "Ukrajinský nacionalismus"). A ozbrojené jednotky které jsou s nimi spojeny ("Azov") v těchto oblastech skutečně operují. Zde je tedy snad možné hledat skutečné viníky těch zločinů (pokud k nim skutečně došlo - bylo by jistě lepší, kdyby to byla jen zmanipulovaná propagandistická kamufláž a ti lidé zůstali naživu!) ..?..
--> Úplná geopolitická blokáda, diskriminace a izolace Ruské federace, kterou prosadily vlády západních zemí NATO. A to nejen v oblasti ekonomiky a financí, exportu a importu výrobků a surovin, ale i v oblasti kultury, umění, vědeckého poznání. Tedy z oblastí, které by neměly být uměle zpolitizovány. Některým patolízalským kulturním šéfíkům začala dokonce vadit i hudba světových klasiků jako je P.I.Čajkovskij, N.R-Korsakov, A.P.Borodin, M.I.Glinka, M.P.Musorgskij, S.Prokojev, S.Rachmaninov, D.Šostakovič, ....
   Z oblasti pro mne blízké bych v samostatném bodě upozornil na :
--> Přerušení vědecké spolupráce s ruskými výzkumníky a instiutcemi. Vysoce postavení akademičtí pracovníci (rektoři universit) a šéfové výzkumných ústavů se velmi zpronevěřují svému vědeckému poslání, když z titulu své funkce torpédují spolupráci vědeckých kolegů na projektech důležitých pro rozvoj vědy a technologie pro všechny lidi. Tito výzkumníci nemají nic společného s žabo-myšími politickými rozbroji (často jsou i proti) a veškeré své usilí věnují pokroku svého oboru.
Dále :
--> Politická cenzura a potlačování svobody slova v některých zemích střední a západní Evropy. Za jediný správný názor se považuje oficiální linie politicko-vojenských kruhů USA a NATO (tedy primárních viníků krize). Nejsou tolerovány žádné odchylky nejen v postoji k válečným událostem, ale ani k posuzování příčin a viníků krize. A některé "rektoskopické" vlády (jako je ta naše...) se snaží být ještě "papežštější než papež" (nynější papež František však má osvícené názory). Byly zablokovány některé internetové zdroje, lidé kteří vyjadřují odlišná stanoviska jsou osočováni, vyhrožuje se jim vyhozením z práce či soudními žalobami a perzekucemi. I pouhá pochybnost je považována za přestupek.
--> Naše vlastizrádná vláda. Současný režim by rád "zadupal do země" všechny občany, kteří "nesalutují podle nich" (či v případě Ukrajiny nehajlují podle tamnějšího režimu). U nás ve vládě bohužel zcela zvítězili váleční štváči, kteří lživě tvrdí že je to "i naše válka" a rádi by nás do ní zatáhli. Ano, vládnou nám nyní vlastizrádní ideologové, kteří by nás rádi vehnali do války proti našim skutečným přátelům. A mnozí naši lidé jsou tak zblbnutí propagandou, že by to možná byli ochotni akceptovat..!?..
   Nešťastní budou lidé žijící na územích, která jsou dočasně pod ruskou kontrolou a připadnou Ukrajině. Banderovci ovládaný kyjevský režim má v plánu rozsáhlé perzekuce. Argumentují zhruba takto: "Žili jste zde v době, kdy tam byli Rusové - proč jste proti nim nebojovali? Jste tudíž též naši nepřátelé a podle toho s vámi naložíme!". Mnoha lidem tak hrozí že budou vyhnáni ze svých domovů, někteří možná i fyzicky zlikvidováni. Tito lidé však chtěli jen v pokoji žít ve svých domovech, pracovat, starat se o rodinu a rozvoj svých měst a vesnic. Nikoli umírat v nesmyslných žabo-myších konfliktech, které jim byly vnuceny lidmi vládnoucími stovky kilometrů daleko! Na ruské straně se nic podobného neplánuje - lidé zde mohou zůstat žít, nezávisle na svém jazyku a národnosti ke které se hlásí, jen nesmí podněcovat nacionální spory a nenávisti...

Aktualizace březen 2025 :
I po tak dlouhé době na Ukrajině bohužel stále pokračují vojenské a teroristické operace. Západní země stále dodávají na Ukrajinu velké množství zbraní a munice, čímž eskalují válečné vraždění tisíců lidí z bratrských národů. Zajímavým a snad nadějným aspektem by však nyní mohla být částečná změna postoje původně hlavního iniciátora ukrajinské krize - USA - směrem k objektivnějšímu realistickému postoji. Nově zvolený prezident Donald Trump již při své předvolební kampani prohlašoval, že "ukrajinskou krizi zastaví během jednoho dne", což bylo samozřejmě naprosto nerealistické. Po svém nástupu do funkce však přece jen zahájil poměrně konstruktivní jednání s ruským a ukrajinským prezidentem. Dospěl též k realistickému názoru o skutečných příčinách ukrajinské krize: že konflikt primárně vyprovokovala kyjevská vláda. A inicioval určitá omezení vývozu amerických zbraní na Ukrajinu. Ukrajinský prezident V.Zelenkij na to reagoval velmi podrážděně, což vedlo k některým diplomatickým neshodám.
   Kyjevský režim, dodávky zbraní a pokračování války podporují především nynější vlády některých států západní Evropy - především Velké Británie, částečně též Francie a Německa. Další státy jako je Itálie, Španělsko, Řecko, Švýcarsko, Srbsko, Rumunsko atd., zaujímají spíše neutrálnější postoje, pro skončení války. Velmi rozumné objektivní názory a postoje zaujímají naši sousedi - Slovensko (R.Fico) a Maďarsko (V.Orbán). Nejsou to však dost velké země, aby mohli výrazněji něco ovlivnit... V naší nynější pražské vládě někteří tajtrlíci ze setrvačnosti ještě stále poštěkávají válečnická hesla, ale nikoho to nezajímá, jsou jen pro smích. Přemýšlivější lidé doufají, že tato vláda bude u vesla jen do letošních parlamentních voleb začátkem října. Pak snad i nás nastane rozumější postoj k této záležitosti, podobný jako např. u našich slovenských přátel..?..

RNDr. Vojtěch Ullmann

Článek (esej) "Pravda o Ukrajině",
který objektivně a pravdivě objasňuje skutečné příčiny nynější ukrajinské krize, musel být z důvodu výhrůžek politické cenzury našeho nynějšího režimu dočasně odstraněn z webu, neboť odsuzuje válečné řešení. Nyní se opět pokusím jej na web umístit (naši ideologičtí dogmatici již možná nebudou tak "rektoskopičtí"..?..).
Neprotěžuji žádnou stranu konfliktu, jen mne to všechno moc mrzí a přál bych si mírové a spravedlivé vyřešení. Bez politických přívlastků, aby neumírali lidé a bylo lépe na světě, v přátelství a spolupráci národů ve prospěch celého lidstva. Nikomu svůj pohled nevnucuji, přátelsky reflektuji i opačné názory. Bylo by hloupé, kdybychom se hádali a znepřátelili kvůli rozdílným názorům na dění, které vůbec nemůžeme ovlivnit..!..  
Zajímají mne především krásy a tajemství přírody, vesmíru a naší duše -  jak funguje příroda, vesmír, život ..?...