h1{font-size:18px;}

Studentská léta - gymnázium, universita

Studentské vzpomínky - humor mladých let

Gymnázium Litovel	Děkanát Matematicko-fyzikální fakulty - vchod	Kolej 5.května	Stanový tábor UK u Albeře

Vedle odborných - profesních - pojednání z oblasti jaderné fyziky ("Jaderná fyzika a ionizující záření"), astrofyziky a kosmologie ("Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu", "Antropický princip aneb kosmický Bůh"), se ve svých literárních textech snažím případným zájemcům přiblížit i některé pěkné události a zážitky, kterých jsem byl svědkem nebo účastníkem. Z těch nejstarších vzpomínek to byly "Poezie života na venkově". V tomto krátkém článku bych si dovolil vrátit se o trochu méně let zpátky, do doby svých studentských let.

Školní léta
O našich učitelích na základní škole ZDŠ v Konici jsem psal v pojednání "Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#Ucitele". Od 6.třídy k nám do třídy kromě žáků z Konice chodilo i několik dětí z okolních vesnic - Křemence, Čunína, Štarnova, Runářova, Skřípova, Brodku, Březka, Jesence, Dzbele, ...., .... Ve třídě nás bylo asi 25 žáků, o něco víc holek než kluků. O přestávkách se dělaly různé běžné legrácky a nepřístojnosti. Házeli jsme po sobě třebas mokrou houbou, kreslili křídou humorné obrázky, postříkali některou lavici vodou, a pod. A často též drobné přátelské potyčky a šarvátky (malé škrábance či modřiny po pádu se ale ojediněle mohly vyskytnout), kterých se někdy účastnily i dívky.
  V rámci legrace se někdy s oblibou dělaly i údery do rozkroku, většinou slabé a neškodné. Já jsem ale při jedné takové malé potyčce o přestávce jednou dostal hodně silný kopanec přímo do varlat. Svíjel jsem se na zemi, sténal bolestí a bylo mi nevolno. A děvčata se mi ještě smála, jak se držím za pohlaví a křečovitě jsem zkroucen na zemi - považovala to za legrační příhodu. Nezazlívám jim to, nemohla vědět jak je to pro kluky stresující. Dovrávoral jsem do lavice a držel jsem si ruce stisknuté v rozkroku. Ve vyučovací hodině jsem se bál, abych nebyl vyvolán k tabuli, ještě asi půl hodiny se mi špatně chodilo. Pak to ale přešlo a všechno bylo O.K. - i já jsem se tomu pak zasmál, nakonec jsem to též považoval za legraci. Později jsem na to již nebyl tak citlivý a snášel jsem to bez problémů. O tomto "faulování" je z legračního hlediska pojednáno též níže v pasáži "Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže".
  Po skončení ZDŠ v Konici (r.1965) jsem nastoupil do gymnázia (s tehdy oficiálním názvem SVVŠ) v Litovli. Ředitelem školy byl prof. S.Sládeček, který vyučoval český jazyk a literaturu. Třídního učitele jsme měli profesora matematiky F.Procházku, na fyziku prof. F.Geschwindera, chemii prof. R.Novotnou (ráda dělala chemické pokusy, při nichž to kouřilo, hořelo, bouchalo). Trochu svéráznou osobností byl prof. dějepisu a latiny Z.Tincl, který rád dělal legrácky s děvčaty. Prof. tělocviku F.David měl též rád humor, při kterém někdy používal i lidové méně spisovné výrazy...
  Na obrázku je maturitní tablo naší třídy z roku 1967 (jsou tam jen kantoři kteří nás v tomto roce učili, ne někteří další kteří nás měli jen v 1. a 2. ročníku) :
                

Matematicko-fyzikální fakulta
Po maturitě na gymnáziu v r.1967 jsem začal studovat fyziku (na radu pana učitele Jáchyma) na Matematicko-fyzikální fakultě MFF UK v Praze. Na MFF fakultě jsme chodili do čtyřech budov. Především to bylo do dvou sousedních budov Ke Karlovu 3 a 5, kde byl děkanát, katedra fyziky a fyzikální ústav. Mezi těmito dvěma budovami vedou dolů Albertovské schody (116 schodů), na kterých jsme jako študáci i někdy dělali "závody". Dole na Albertově se pak jde kolem Botanické zahrady.
       budovy MFF a Albert. schody
Dále jsme chodili do budovy na Malostranském náměstí (z koleje 5.května dolů přes Žižkov a pak tunelem pod kopcem Vítkovem a přes Thámovu ulici) a v Karlíně na přednášky z matematiky. Areál Troja v Holešovičkách se teprve začal stavět. Ti z nás, kteří se počínaje 3.ročníkem specializovali na jadernou fyziku, pak chodili i na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýskou FJFI v Břehové ulici a jezdili do Řeže na Ústav jaderného výzkumu ÚJV (z nádraží se tam přes řeku chodilo po úzké kývající se lávce).
   Svou diplomovou práci na téma "Rentgen-fluoroscenční spektrometrie" jsem dělal v ÚJV Řež na Oddělení jaderné spektrometrie. Měřené vzorky se ozařovaly v jaderném reaktoru, já jsem je pak měřil na polovodičovém Ge(Li) spektrometru s mnohokanálovým analyzátorem a tehdy ručně - analogově - jsem je vyhodnocoval. Zajímavostí bylo, že mezi vzorky byly i historické exponáty krásných skleněných nádob, které jsem si půjčoval z Národního muzea. Zabýval jsem se i teoretickou fyzikou, zvláště obecnou teorií relativity, astrofyzikou a kosmologií (později z toho vzešla kniha "Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu" a esej "Antropický princip aneb kosmický Bůh").
  Po státnicích na matfyzu jsem nastoupil jako fyzik na nově budované Oddělení nukleární medicíny v Ostravě-Porubě (asi 1/2 roku jsem ještě dojížděl na provizorní pracoviště do Paskova).
 Stanový tábor v přírodě
Universita UK měla (a má stále) v jižních Čechách u vesnice Albeř, poblíž Nové Bystřice (okres Jindřichův Hradec), zřízený stanový tábor. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice vede úzkorozchodná železniční trať, Albeř je předposlední zastávka před Novou Bystřicí. Tábor s dvěma řadami stanů byl u lesa nad rybníkem Osika. Naším instruktorem byl Doc. R.Rejšek z Katedry tělesné výchovy a sportu UK (jejíž pracovny sídlily na Opletalově ulici). Byl velice přátelský a sdílel s námi i různé hry, legrácky a rošťárničky (táboráky, společné skákání do vody a plavání kluků a děvčat bez oblečení).
  Na břehu rybníka u malého lesíka byl plácek s můstkem z širokých dřevěných desek, ze kterého se skákalo do vody. Pobývali jsme tam většinou koncem května, chodili jsme plavat do rybníka, často "nudisticky". Na táboře jsme někdy chodili bez oblečení i před děvčaty, nedělalo nám to vážnější zábrany, nebrali jsme to ani z erotického hlediska (ale jako biologickou přirozenost různých součástí našeho těla). A ani ony tomu nevěnovaly větší pozornost, do rybníka někdy chodily též v "rouše Evině". Tento "naturismus" se do pobytu v přírodě velmi dobře hodil.
        
Jednou jsem si takto zašel sám zaplavat v odpoledních hodinách, plavky a tenisky jsem nechal schované pod keřem, plaval jsem asi 300 m k protějšímu břehu. Když jsem tam doplaval, na břehu se na dece opalovaly dvě mladé dívky. Řekli jsme si "ahoj" a ony mne pozvaly abych vyšel z vody k nim na chvíli se usušit a zahřát na slunku. Já jsem řekl že nemohu, plavky jsem zanechal na břehu u tábora. Ony řekly že to nevadí, že mne "nepokoušou", ať klidně vyjdu z vody k nim. Po chvíli váhání jsem to udělal (na obrázku vpravo), natřeli mne opalovacím krémem, lehl jsem si na deku vedle nich. Chvilku jsme si povídali, já jsem jim řekl že jsem na Moravě vyrůstal u rybníků a u lesa, něco jsem jim řekl o Matematicko-fyzikální fakultě na které studuji a o zdejším stanovém táboře u Albeře.
  Ony říkaly že chodí na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Teď jsou ještě zde, ale již dnes v podvečer budou odjíždět na prázdniny. Takže se již neuvidíme. Ale že jim teď mám něco nechat "na památku". To bych rád, ale já zde nic nemám, všechno jsem nechal na druhém břehu. Ale něco zde přece jen máš - a klepli mne jemně do varlat. Ale jak to chcete dostat ven? Snadno! - uměly to a za chvilku jsem je trochu postříkal spermatem. Zasmáli jsme se tomu (co jsem jim zanechal?), zavolaly na rozloučenou "ahoj - jsi šikovný kluk"! A já jsem spokojeně odplaval zpět k táboru...
        
Blízko lesa jsme si udělali topeniště ohrazené většími kameny. Já jsem se sekyrkou a pilkou zašel do hustšího lesa a uřezal tam několik menších suchých stromků. Nad ohněm jsme si pak opékali různé klobásky či špekáčky a v kotlíkách vařili guláš se zeleninou a houbami, nebo různé omáčky. A později večer jsme někdy zapálili i větší táborák, u kterého jsme si dlouho do noci povídali humorné příběhy, hráli na kytaru a zpívali trampské písně.
  V jednom roce, snad 1969 či 70, když jsme tam tábořili v týdnu kolem 10.května, přišlo náhlé ochlazení a napadlo asi 3 cm sněhu. Ráno kolem 7.hodiny jsme 4 kluci vyběhli ze stanů a zcela bez oblečení jsme ve sněhu běželi dolů k rybníku si "otužilecky" zaplavat. Když jsme se vraceli zpátky, děvčata již byla ze stanů venku a se smíchem nás pozorovala. "Kluci, kde jste zapoměli ptáky? - nejsou vám vidět pinďourky ani kulky!". V té zimě jsme byli tak zkřehlí, že se kůže hodně zcvrkla a genitálie se skoro úplně zanořily do břicha... Ve stanu nám je třením suchým ručníkem a prohmatáním aspoň trochu zahřály. Pak jsme se oblékli a šli na snídani.

Studentská kolej 5.května
V Praze jsem bydlel na Koleji 5.května (zvaná též Švehlova kolej, neboť její výstavbu ve 20.letech inicioval tehdejší předseda vlády Antoním Švehla), na rozhraní Vinohrad a Žižkova (ul. Slavíkova 22)., kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Není to též daleko pěšky z Hlavního nádraží, jde se do kopce Vozovou ulicí. Byla to nejlepší kolej v Praze, s perfektní architekturou, s kinem, divadelním sálem, menzou, kavárnou.
        
Dostali jsme pokoj v posledním - podkrovním 5.poschodí, nevelký ale docela útulný, s klenutým stropem. Bydleli jsme tam spolu s kamarády Josefem Hlavicou a Pavlem Jeřábkem (kteří studovali matematiku), v některých letech i s Jardou Schrötterem.
        
  Kromě studia jsme jako mladí kluci začali občas i chodit do hospody a též jsme tropili různé legrácky a "vylomeniny" :
 Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže
Na koleji se někdy večer dělala tzv. "kondomová anabáze". Kondom (prezervativ) se naplnil asi 4 litry vody (na obrázku vlevo) a se zpěvem legračních písniček se s ním obcházely chodby na koleji. U dveří kamaráda, který měl na pokoji dívčí návštěvu, za zvolání "Ech, kondom pasé ! ", se kondom propíchl špendlíkem, praskl a voda se vyhrnula ke dveřím a protekla pod nimi i na pokoj...
      
Nebo se někdy pro legraci soutěžilo, kdo z nás dosáhne delšího dostřiku R spermatu při ejakulaci. Něco nám ještě zůstáválo z legračních pubertálních let (na obrázku je ukázáno, jak se z klidového stavu penisu, přes erekci, dojde až k ejakulaci). Bylo při tom hodně smíchu, zvláště když tam byly přítomny i dívky. Já jsem v tom byl jen slabý průměr (R cca 1,6 metru), ale někteří kamarádi dosáhli až 3 metry. Bylo to jen pro zábavu, na reprodukční ani sexuální aktivitu tato okolnost nemá žádný vliv.
Autorská omluva: Omlouvám se, pokud někoho ze čtenářů (kteří jsou ovlivněni náboženskými či jinýmu "mravnostními" předsudky dřívějších dob) některé obrázky negativně pohoršují. Není pro to žádný důvod, je to zde míněno v naprosté slušnosti. Já jako fyzik jsem zvyklý všechny jevy v přírodě reflektovat objektivně, tak jak skutečně probíhají. Týká se to i skrytějších biologických struktur a činností, které se někdy považují za směšné...
  Jednou se domluvila i poněkud pochybná soutěž, kdo vydrží silnější úder do varlat. Já jsem s tím neměl větší problém (měl jsem trochu vyšší práh tolerance bolesti), při středním úderu jsem se jen předklonil v pase, při hodně silném jsem se sice na chvilku složil, ale hned jsem vstal a dál normálně fungoval. Někteří kluci na to byli ale citlivější, úplně je to paralyzovalo. Již při středně silném úderu se zhroutili, svíjeli se na zemi a kvíleli (delší dobu pak zůstali ležet na zemi, obtížně vstávali). Já jsem na to za klukovských let byl též citlivý (bylo zmíněno výše "Školní léta"), později již daleko méně či skoro vůbec. Když se trochu zotavili, zasmáli se tomu a někteří by byli ochotni si to i zopakovat (opakované nárazy postupně navodí rezistenci a toleranci i k silnějším úderům)... U nás se nikdy nic vážnějšího nestalo, všichni se z chvilkového kolapsu brzy zotavili, zcela bez následků.
  Tyto "humorné alotrie" se většinou neprováděly na našem pokoji, ale sešli jsme se na některých jiných (např. u Vrati Langera, Pepu Sysla, Jardy Pláška, Zdeňka Kašlíka a pod.), kam jsme si večer donesli několik lahví piva a příp. i jiných nápojů...
  Toto všechno se dělalo jen velmi zřídka, pro recesi, zpestření a ve vstřícné přátelské atmosféře - "nám to nevadí, vydržíme to, je dobře když je občas nějaká legrace!".

Vojtěch Ullmann