Vzpomínky z
Konice - ZAJÍMAVÁ MÍSTA A LIDÉ
Pozoruhodných míst a zajímavých lidí je v
každé lokalitě, tedy i na Konicku, jistě velké množství.
Já se zde pokusím ze svého subjektivního hlediska uvést pár
míst, které jsem si za dob svého dětství oblíbil a několik
zajímavých lidí, které jsem měl štěstí blíže poznat (jednalo se většnou o velice prosté a skromné
lidi, kteří neměli snahu se považovat za
"celebrity" a vyvyšovat se nad druhé).
Zde uvedený popis odpovídá situaci kolem r.1960-70.
Střelnice, Jílovec. Teta
Otilka.
Asi kilometr na jihovýchod od Konice,
směrem na Křemenec > Čunín > Stražisko, se nachází
velmi malebné a romantické místo zvané Střelnice
(bývala tam myslivecká střelnice), v
místním nářečí Šištót. Je tam menší
rybník pod zalesněnými kopci - krásným
lesem Bor. Na hrázi rybníka
je alej mohutných starých lip a kaštanů (nejstarší z nich měly údajně 800 let...).
Pohled z pod
hráze od Jílovce
Na hrázi rybníka pod lipovou alejí tam stál
pěkný podlouhlý dům, v němž do 50.let byl
v zadní části (směrem k nedaleké silnici) zájezdní
hostinec provozovaný panem Petrem Tesárkem (*1876). V
přední části byla obytná a hospodářská část rodiny
Tesárkových. V polovině 50.let, kdy P.Tesárek šel již do
penze, se v bývalém sále hospody zřídila textilní dílna
družstva "Kožetvorba".
....další
obrázky.......
Strýc Petr
byl zajímavý člověk, který v mládí hodně cestoval,
hlavně po Americe, byl velmi sečtělý, pokrokových názorů (v osobním styku byl však tak trochu
"suchopárný starý paprika", jak říkala teta
Otylka...). Jeho syn Milan vystudoval
techniku a jako inženýr působil řadu let v Indii, pak bydlel
v Bratislavě. Na prázdniny pravidelně dojížděl na
Střelnici se svou půvabnou ženou Emou, zvanou Mimi
*). Tvrdili, že Střelnice je jedním z nejkrásnějších
a nejromantištějších míst, jaké ve světe poznali.
Jezdívali tam též manželé Mikuláš a Libuše Kovárikovi (s dětmi Julkem a Petrem); Liba byla dcera Petra
- sestra Milana.
*) Půvabná a šarmantní Mimi
měla velice optimistickou a radostnou povahu, ráda se smála a
nikoho nezarmoutila. Bohužel zemřela předčasně v r.1960.
 |
 |
 |
 |
| Mimi se strýcem Petrem | Strýc Pertr s tetou Otilkou | Teta Otilka sbírá maliny | Teta Berta |
Manželkou Petra Tesárka byla sestra našeho otce, teta
Otilie Tesárková *). Měli pěkného hodného pejska jménem
Šotek. Teta Otilka byla vzácná žena, velmi
skromná a pracovitá. Jako děti jsme k ní přes les rádi
chodili, měla nás moc ráda, vždy nám dala něco dobrého na
cestu. A hlavně laskavá slova, příběhy i písničky...
*) Byla druhou ženou P.Tesárka, jeho první
manželka Julie zemřela v r.1942.
Sestra strýce Petra, Berta,
mnoho let žila v jižní Africe, posílala odtud krásné
exotické pohlednice. Vrátila se až koncem
50.let, s podlomeným zdravím ve značně pokročilém věku,
žila pak již jen asi 2 roky.
.
.obrázky..........
Od našeho domu se na
Střelnici šlo nejdříve kolem naší horní zahrady, pak
podél rybníka Kameňák, vešlo se do lesa Bor, po jehož
okraji vedla tehdy pěkně udržovaná lesní cesta
nad potokem spojujícím oba rybníky (někdy jsme
šli i vrchem přes Bor, kolem krmelce pro zvěř). U
rybníka "Šištót" se odbočilo doprava, pár
desítek metrů se šlo po hrázi pod mohutnými lípami a
kaštany, načež se vlevo malou cestičkou odbočilo strmě
dolů pod hráz. V jednom místě po pravé straně zde byla
pěkná kamením vyzděná zídka pod hrází s vestavěnou
nádobou na vodu, pod níž byl malý záhonek s květinami.
Prošlo se pak kolem zahrady (vlevo od cestičky) a
hospodářského dvorku (po pravé straně) k dolní
"suterénní" části chalupy Tesárkových.
Pár schodů se zábradlím
vedlo do předsíně s pumpou a vodním kohoutkem nad kovovým
umyvadlem, z níž vedly dveře do přízemní pěkné obývací
kuchyně s modrým kachlovým sporákem a velkými litinovými
kamny. V kuchyni vpravo vzadu byl poněkud snížený
výklenek se starožitným příborníkem. Bývalo tam teplo,
čisto a příjemně. V přední stěně kuchyně vedly dveře do
ložnice, zařízené starožitným bílým nábytkem, jen velké
stojací bicí kyvadlové hodiny byly hnědé. ....
obrázek ....
Z chodby-předsíně dále vedly dveře do sklepa, do prádelny a
na schodiště do podkroví (pokračovaly pak až na půdu);
úplně vlevo na konci chodby byly dveře a okno k výčepu a do
velkého sálu bývalé hospody.
V domě tety Otylky bylo mnoho pro nás
zajímavých, ba tajemných míst. Pod
celým domem, a ještě dál pod hrází,
se v podzemí táhl dlouhý klenutý sklep
vyzděný kameny. Z předsíně se do něho scházelo cihlami
vyzděnými příkrými točitými schůdky (ve
dne tam bylo trochu vidět světlem z malého bočního okénka).
Dole bylo chladno a absolutní tma, muselo se tam jít s lucernou
či baterkou (později, když jsem již chodil do
8.třídy, jsem tam zařídil elektrické osvětlení). Na
kraji sklepa byla police se zavařeninami. Odbočilo se vlevo,
dále ve sklepě byla studna, z níž se čerpala voda, dříve
pro hospodu, nyní pro domácnost. Na konci sklepa byla kruhová
klenutá "kopka", kde dříve byly uloženy sudy s
pivem, později pak brambory, řepa a další hospodářská
zelenina. Vedl tam malý poklop z hráze před vchodem do
hospody.
Ze strany od lesa Bor byly
v suterénu domu dva chlévy, vzadu větší pro krávu a kozy
(některé byly rohaté), uprostřed menší pro dva vepře,
vpředu byl nízký kurník pro slepice. Vedle, kolmo podél
hráze, byly dvě velké králíkárny pro asi 50 králíků;
teta Otilka chovala zvláště pěkné angorské
králíky s červenýma očima. Mezi hrází a střechou
králíkáren byla dnem vzhůru položena stará loď (pramice),
která se kdysi používala na rybníku. Vznikl tím úzký
zastřešený prostor, "kůlnička", pro některé
drobné hospodářské nářadí. Teta Otilka se o
všechna zvířata vzorně starala, říkala že "kdo
nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi!".
Ve svahu pod domem,
těsně u potoka, stála dřevěná kůlna, vedle ní rostl
starý nakloněný ořech. Kůlna byla "na poschodí",
shora od cesty kolem předsíně byly dveře do horní části,
která stála na kůlech pod svahem. V horní části bylo
běžné hospodářské nářadí pro domácnost. Vzadu mezi
kulatými trámky bylo vidět do dolní části u potoka (báli
jsme se tam chodit). V této dolní části kůlny bylo nářadí
pro pole a zahradu.
Nahoře v podkroví
domu byla menší pěkně zařízená světnice, kam pravidelně
přijížděli Milan a Mimi. V podkrovním pokoji
na stěně visel obraz jelenů na pasece,
namalovaný Dr. Miki.Kovárikem někde v krajině v lesích nad
Konicí (z dnešního pohledu je obraz
možná poněkud kýčovitý, ale nám jako dětem se velice
líbil...). Kousek pod pokojíkem,
vedle příkrého točitého schodiště, byla velká nádrž na
vodu, která se do ní pumpovala ze sklepní studny. Jednou si
jako dítě vzpomínám, že jsme usilovně pumpovali vodu,
načež nám po schodech ta voda dolů přitekla
"naproti" jako vodopád - nádrž přetekla...
..
obrázek.........
Nejkrásnější období
na Střelnici bývalo z jara, když kvetly kaštany
a hlavně potom lípy. Nádherná vůně se
táhla po celém údolí. Chodíval tam často na procházku
emeritní pan řídící učitel Karel Kuba, který rád
mluvil o přírodě. Teta sbírala květy, sušila je a dělala z
nich čaj. Na zahradě pod domem pěstovala maliny a jahody,
rybíz a angrešt. Rostlo tam mnoho stromů, jabloně, hrušky,
švestky.
......obrázek.. ......
Od hráze Střelnice vede
nahoru příkrá lesní cesta přes les Bor k
polím u Zavadilky. Vpravo podél cesty se dole v údolí vine lesní
potůček se studenou křišťálově čistou vodou,
která nikdy nevysychá, ani při letních suchých vedrech.
Pramení v úžlabině pod mohutným starým bukem, kousek níž
jsou ještě dva vedlejší prameny. Pod zahradou na Střelnici
vtéká do potoka Jesenky.
--------obrázky
...................
Dole pod domem a
hrází na Šištótě, těsně kolem kůlny, teče potok "Jesenka",
tehdy čistý a bystrý. Bylo tam hodně ryb, zvláště
pstruhů. Pokračuje pak dolů k Jílovci -
níže podél potoka, směrem ke Křemenci, je místo zvané Jílovec.
Stojí tam mlýn, původně vodní, později
přebudovaný na elektrický pohon. Do tohoto mlýna jsme s
tatínkem na vozíku jezdili s obilím k mletí a odváželi
mouku pro kuchyni, nebo šrot a otruby pro zvířata.
... obrázek.....
Nad Jílovcem se v lese
zvedá příkrá skála, pod níž vede kolem
potoka cesta směrem na Křemenec. Je lemována mohutnými smrky
a modříny. Spolužáci z Křemence a Čunína touto cestou
chodili do školy v Konici.
Tragickým
osudným dnem pro Střelnici byl 19.srpen 1966, kdy toto
krásné místo bylo prakticky zničeno. V
odpoledních hodinách přišly silné bouřky s prudkými
lijáky v několika vlnách - na Konicku došlo k velkým povodním,
z polí a lesů se valily proudy vody. Protrhla se hráz
rybníka, zadní část zdi domu byla podemleta vodou a spadla.
Místo opravy bylo rozhodnuto celý dům zbořit
- byla to škoda, obytná část domu prakticky nebyla
poškozena. Bylo to unáhlené rozhodnutí nějaké "chytré
hlavy", neboť i ostatní části domu by se daly bez
obtíží opravit vyzděním poškozeního zdiva a založením
nového stropu a střechy. Došlo tak ke zbytečné
likvidaci krásné lokality! Teta Otilka se
přestěhovala k nám do domu u rybníka Nohávky (strýc Petr již tehdy nežil, náhle zemřel v r.1960). Celé místo postupně zpustlo a
zarostlo divokými křovinami, jen rybník (i
když neudržovaný a zarostlý) a krásné
mohutné lípy zůstaly... (a někde v
podzemí opuštěný sklep...).
Buk "Hubert"
Nad Střelnicí a Jílovcem, směrem k
Zavadilce, na pokraji lesa Bor, roste mohutný starý buk,
pod nímž je na stojanu v zasklené dřevěné skříňce
pěkný myslivecký obraz zvaný "Hubert"
- patron myslivců, stojící v úctě před posvátným jelenem.
Pod skříňkou je pamětní deska myslivcům zavražděným za
německé okupace v r.1939-45.
Při svých lesních procházkách jsem rád chodil k tomuto
místu, kde jsem se zamýšlel nad tajemstvím našich
lesů. K Hubertu se od Konice přicházelo malebnou
cestou na pokraji lesa a polí u Zavadilky. V zimě tam bývalo
hodně sněhu, stromy a keře bývaly pokryty krásnou jinovatlou
a námrazou :
Paseka a myslivecký posed
nad Křemencem
bylo nádherné místo v Konických
lesích, poblíž "Hubertu". Z tohoto mysliveckého
posedu byl krásný výhled nejen na okolní lesy, ale i
na další místa Drahanské vrchoviny. Ve svahu kolem posedu
rostly pěkné mladé borovičky, smrčky a jedličky, dole
protékal malý lesní potůček. V prosluněném létě zde
voněla pryskyřice a lesní byliny, na podzim jehličí a
spadané listí, v zimě zde bývalo hodně sněhu.
...........
obrázek.........
Cestou vlevo dolů se došlo do hlubokých lesů nad Křemencem,
s množstvím mechu a kouzelnými lesními zákoutími a sečemi,
vzbuzujícími svou krásou nejvnitřnější prožitky
přírodní harmonie. ....
Lesní potok a vodopád nad
Křemencem
je velmi zapadlé a neznámé místo.
Malý potůček, pramenící pod Štarnovem, protéká hustým
lesem Bor, postupně nabírá vodu a v hlubokém
údolí vytváří několik pěkných menších vodopádů.
..
Kolem tohoto divokého a zapadlého místa bylo
několik podzemních brlohů lišek a jezevců. Téměř
neznatelnou lesní pěšinkou se směrem dolů dojde ke
Křemenci. V létě zde roste hodně hřibů.
Skalky,
Bukovina, Otínsko, Zvoňák
jsou lesní lokality
asi 3-5km na severozápad od Konice, směrm na Skřípov. Když
jdeme od Konice směrem nahoru k lesnímu masivu Skalky
a dál přes Bukovinu, procházíme hustými
lesy Drahanské vrchoviny. Jsou zde krásná a zapadlá lesní
zákoutí, paseky, seče. Pro nás bylo důležité
zvláště Otínsko - velká partie luk, polí a
menších lesíků, nad níž je po pravé straně les Zvoňák.
Měli jsme tam větší louku, menší lesík a kousek pole. V
horní části Otínských luk, směrem ke Skřípovu, byla malá
studánka s pramenící studenou vodou; osvěžovali jsme se jí
při senoseči a tatínek tam dával chladit lahvičku se
slivovicí...
.......obrázek..........
V dolní části Otínských luk byly mokřady a bažiny. Pověsti
o Otínsku a Zvoňáku jsou zmíněny ve spisu "Tátovy
příhody", část "Bezedné
močály a studánky". ...
Školy v
Konici, naši osvícení učitelé
V Konici byly za našich žákovských
let celkem tři školní budovy:
Stará škola byla solidní
dvoupatrová budova, kde v přízemí byl byt učitele a dvě
třídy. Do poschodí, kde byly další 3 třídy, vedlo točité
schodiště kolem velkých litinových kamen. Ve staré škole se
učili menší žáčci, první až čtvrtá třída. V podzemí
pod starou školou vedl velký podzemní tunel
vyzděný z kamenů, kterým tekl hučící potok - bývalo to
oblíbené a trochu tajemné místo našich her,
když jsme šli ze školy (na obrázku je
vchod do tohoto tunelu v zídce asi 2m pod zábradlím
uprostřed).
r.1960
.................další
obrázky..............
Hospodářský dvůr
Naproti přes silnici vedle Staré
školy je kousek do kopce větší prostranství s
hospodářskými budovami - dvůr bývalého
zámeckého velkostatku. Od školy se do něho vchází velkou
klenutou branou, dlážděná cesta je pak průjezdná směrem na
Zádvoří, pod prudkou zatáčkou. Hned dole vpravo, na mírném
kopci nad školou, ve větším podlouhlém domě bydlela paní
Němečková, velmi řečná starší paní, hovořící
nářečím s jadrnými výrazy. Po obou stranách byly dílny
pro opravy zemědělských strojů - strojní traktorová
stanice. Ve velké budově vlevo (nad hlavní silnicí) byla
lesní správa; jako lesmistr zde mnoho let působil pan
Mohelník. Bydlel zde také emeritní veterinární lékař pan
Kostka, který pravidelně chodíval (často až na Střelnici) s
klepající černou hůlčičkou...
Kousek níže, rovněž na pravé straně, již
pod školou, bydlela paní Polcarová, starší distingovaná
paní, která přes letní měsíce pobývala na pěkně
zařízené chatě u rybníka Nohávka. Měla malého
chundelatého pejska jménem Šišina.
Škola
"Měšťanka" na náměstí
měla řadu tříd v přízemí a dalších dvou patrtech,
vyučovaly se tam starší 6.-9. třídy. Byly zde též velmi
dobře vybavené kabinety biologie, chemie a
fyziky, vzadu v přízemí pak tělocvična. Do dalších dvou
tříd se ještě chodilo z 2.poschodí dozadu dlouhou chodbou v
sousední budově radnice, směrem k požární zbrojnici. ....
r.1955
Nová
škola na Příhonech, postavená v polovině 50.let,
sloužila většinou pro 4.-6.třídy. Docházeli tam učitelé
ze staré školy a především z měšťanky na náměstí. Na
průčelí školy byl na fasádě namalován obraz, který - v
duchu idejí té doby - vyjadřoval úlohu vzdělání
pro pokrok vědy, techniky a společnosti...
r.1960
Přes
tři domy dál na Příhonech je stará školka,
v jejímž podloubí u vchodu je pamětní deska občanů Konice
padlých v 1.světové válce (na
fotografii již není starý velký strom, který byl vlevo vedle
vchodu...). V přízemí a 1.poschodí byly
dvě třídy, v suterénu jídelna. Chodilo se tam točitým
schodištěm v levé zadní části (je
vidět na prostředním obrázku vlevo). Do
této školky jsme jako malé děti chodili, v paměti mi
utkvělo pěkné loutkové divadlo, které se tam pro nás
hrálo. Školku mnoho let vedla paní učitelka Klevetová.
 |
 |
 |
 |
Tyto tři školní budovy již
nejsou používány, neboť v 70.letech byla postavena nová
školní budova nahoře za sokolovnou v Tyršově ulici,
v níž od té doby sídlí základní škola a později i nově
založené gymnázium. Byla postavena rovněž nová
mateřská školka, pod kostelem, v klidném prostředí
bývalé farské zahrady.
Naši učitelé
Na učitele jsme na základní škole v Konici asi "měli
štěstí" - byli to převážně osvícení
učitelé navazující na obrozenecké tradice, pro
něž bylo jejich povolání zároveň i posláním.
Nejvýznamnějším z nich byl bezpochyby učitel František
Jáchym, o němž je podrobněji pojednáno v
samostatném materiálu "Pan učitel Jáchym".
Dalším "klasickým" učitelem
jazyku, literatury a tělocviku byl Miroslav Kleveta.
Byl tmavý, urostlý a "hranatý", přísného
vzezření, někteří žáci se ho báli, jednu dobu jsme mu
dali přezdívku "čert". Byl ale spravedlivý
a hodně nás naučil. Zajímal se i o technické a fyzikální
obory, jako je radiotechnika (diskutovali
jsme např. o ne zrovna jednoduché funkci superhetu). Působilo mu intelektuální potěšení, když mohl poznat
a pochopit něco nového. S tím souvisí i
následující příhoda :
Elektrický oblouk a
poškození oči učitele Klevety
S panem učitelem Klevetou jsem jednou v zimě zažil poněkud
zvláštní a nakonec i humornou příhodu. Jako učitel
tělocviku s námi chodil na zamrzlé rybníky bruslit a hrát
hokej. Někteří spolužáci se teprve učili pořádně
bruslit, já který vyrůstal u rybníků jsem to samozřejmě
již dávno uměl. Bylo to v době kdy jsem chodil již do
8.třídy a rád prováděl elektrické pokusy,
některé i značně nebezpečné. Jedním z nich byl elektrický
oblouk. Měl jsem dvě dlouhé tlusté uhlíkové
elektrody (asi z velké autobaterie), na které jsem přivedl z
3-fázové zásuvky napětí 380V, přes zasouvací plechové
elektrody ponořené v kbelíku se slanou vodou. Podařilo se tak
vytáhnout mohutný elektrický oblouk délky 20cm! Při výkonu
cca 50kW vydával obrovskou záři. Celé uspořádání pro
elektrický oblouk jsem měl připravené v předzahrádce
našeho domu u rybníka. Při bruslení jsem to chtěl ukázat
spolužákům a tak jsem to zapnul a vytáhl elektrický oblouk,
který intenzívně ozařoval celý dům, sníh a okolní stromy.
Spolužáci se přišli podívat jen letmo, trochu se toho báli.
Velmi to ale zaujalo pana učitele Klevetu,
který se zblízka díval na oblouk a elektrické zapojení a
zvídavě se vyptával na podrobnosti. Druhý den učitel Kleveta
nepřišel do školy, výuku za něho suploval někdo jiný, že
prý onemocněl a šel k lékaři. Když pak začal znovu učit
asi za 3 dny, říkal nám: "Děcka, to se mi ještě
nestalo, dostal jsem náhle těžký zánět spojivek,
musel jsem si kapat do očí, ještě teď je mám červené a
vidím rozmazaně. Nevím, čím to mohlo být..?..". Já
jsem byl ticho jak pěna, neboť jsem věděl, že to způsobilo ultrafialové
záření z toho mého oblouku! No, za pár dní byl pan
učitel v pořádku, ale já jsem si to tajemství po dlouhou
dobu nechal pro sebe. Až po mnoha letech, když jsem již měl
vystudovánu fakultu ("Matfyz" - MFF UK) a pracoval
jako fyzik, jsem při návštěvě Konice náhodou potkal
emeritního pana učitele Klevetu na cestě do lesa Bor a pěkně
jsme si popovídali o různých věcech, zajímal se i o nové
poznatky v oblasti astrofyziky a teorie relativity. Při té
příležitosti jsem mu pověděl, jak to bylo tehdy před lety s
tím jeho těžkým zánětem spojivek. Na oko nazlobeně řekl:
"Ty holomku, kdybych to tehdy věděl, dostal bys pořádně
po uších!". Ale hned se tomu srdečně zasmál,
bylo jasné že jsem to neudělal schválně. Že ho to mohlo
napadnout, věděl že při el. svařování železa je potřeba
si chránit oči, ale s tím pokusem s obloukem si to jaksi
nespojil...
 |
||||
| František Jáchym | Miroslav Kleveta | Zbyšek Továrek | Josef Vybíral | František Novák |
Učitel chemie Zbyšek
Továrek byl skvělým experimentátorem, předváděl
někdy i dosti divoké pokusy, při jejichž
bouřlivých reakcích to bouchalo, hořelo, kouřilo. Jednou
zamořil chlorem skoro celou budovu školy na náměstí. Výuku
doprovázel velkým smyslem pro humor,
neuznával "školometštinu", nýbrž zásadu, že
"je lepší jednou vidět, než pětkrát slyšet".
V 1.třídě nás učil řídící učitel Josef
Vybíral, který uměl krásně hrát na housle
a výborně malovat, měl k začínajícím
školáčkům pěkný vztah. Bydlel se svou manželkou v bytě v
přízemí Staré školy. Jejich šikovná a hodná dcerka
Anička s námi chodila do ročníku, výborně se učila. V
letech 1957-67 pan učitel Vybíral vykonával funkci ředitele
základní školy v Konici.
Slabou stránkou pana učitele Vybírala
bohužel byla obliba alkoholických nápojů, chodil každý
podvečer do blízké hospody "U Andělky", asi 100m
pod školou. Tam si většinou ani nesedl ke stolu, ale přímo u
výčepního pultu si kromě piva dal i pěknou řádku velkých
štamprlí režné, rumu či jiné lihoviny. Později večer jsme
ho vídali, jak se nejistým krokem vrací nahoru ke škole.
Tento neblahý zvyk se patrně podílel i na jeho předčasném
úmrtí (zemřel náhle v r.1967) - byla ho škoda....
Rádi jsme vzpomínali těž na paní učitelku Boženu
Říhovou, její v humanitních oborech nadaná dcerka
Slávka s námi chodila do ročníku. V prvních a druhých
třídách učila velmi hodná paní učitelka Otilie
Opletalová, malí žáčci ji měli moc rádi - byla
jako jejich "druhá maminka". Dále to byl učitel Grepl
(biologie; žáci ale při vyučování
často vyrušovali...), Novák
(občanská a hudební výchova,
dojížděl z Runářova; měl pokrokové názory, uměl pěkně
zpívat), ......., z mladších pak Ošlejšek
(fyzika), Trunda,
..... ... doplnit .. + obrázky ...
Koničtí
lékaři
Městečko Konice, jakožto spádová obec pro celé okolí,
měla zdravotní středisko a působilo zde několik
praktických-obvodních lékařů (a z
Prostějova nebo Olomouce dojížděli dva či tři
speciializovaní lékaři). Já jsem jen
letmo znal některé praktické lékaře :
MUDr. Josef Kuba měl dobře
zařízenou ordinaci ve své vile v ulici za Sokolovnou. Byl
velmi erudovaným a zkušeným lékařem,
přísným a odměřeným (autokratickým). Uměl pořizovat a popisovat i rentgenové snímky,
rád řešil i složitější případy. Chodíval do hospody na
"Živňáku", kde s oblibou hrával taroky.
Mezi jeho pacienty se říkalo, že když k
němu někdo přijde poprvé, Dr.Kuba se ho zeptá u koho se
léčil předtím a co mu naordinoval. Pokud sdělil jaký lék
od předchozího lékaře dostal, dočká se téměř pokaždé
stejné odpovědi: "To je vůl, co za sajrajt Vám to
naordinoval?! To já Vám předepíši něco daleko
účinnějšího!". V případě, že po několika
návštěvách ty "účinnější" léky nezabraly,
vrátil se nakonec někdy oklikou k tomu původnímu léku; ale
ten již nebyl od toho "vola", ale od Dr.Kuby - a byl
samozřejmě výborný!
MUDr. ..Spurný byl žoviální
obtloustlý pán, který si s venkovskými pacienty dobře
rozuměl. Na přílišné zdravotní stesky pacientů někdy
odpovídal s humorem "Ale to já mám taky..!..",
a nebo "To zem vytáhne..!..". K pacientům
jezdil starším autem, které mělo vzadu velkou nádrž na
plyn.
MUDr. ..Crha byl dětský
lékař, ordinoval na zdravotním středisku
vedle "Staré pošty", k dětem měl pěkný vztah.
Dále zde působil MUDr.Novák, dále zubní
lékaři MUDr.Šebek a MUDr.Popelka.
Sokolovna
je pěkná a zajímavá budova,
původně určená pro sportovní a tělovýchovné aktivity. V
základním velkém sále je řada tělocvičných nářadí. Je
tam ale i jeviště s pěknou malovanou oponou, hrála se tam
divadelní představení, jejichž režie se obvykle ujali naši
učitelé. Vpravo od Sokolovny je menší sportovní hřiště a
pomník občanů padlých za války, 9.května v podvečer se tam
chodilo v lampionovém průvodu.
V levé části budovy jsou bytové prostory, které po řadu let
obýval pan učitel Jáchym se svou paní (která se starala o úklid a chod budovy), měl zde astronomické a radiotechnické rekvizity. Po
odchodu do penze se přestěhovali do malého domku v
"zakopanici", který si koupili a zrekonstruovali. I
zde se pan učitel věnoval své oblíbené radiotechnické
zálibě a "lovení v éteru".
Kostel,
zámek, stará ulička
Směrem od náměstí dolů jižním směrem se nachází nejstarší
historická část městečka Konice. Je zde zámek a zámecká
zahrada , kostel, stará škola, fara a drobné různě
propletené uličky. Toto můžeme vidět, když jdeme od
náměstí dolů starou uličkou (Smetanova
ul.), nebou cestou kolem zámku. Vlevo od
cesty kolem zámku stál starý pivovar, který byl zbořen v
r.1960?. Rovněž vlevo je tam stará zámecká zahrada se sochou
sv. Floriána přímo před zámkem. Zámek vpravo pochází z
r.1705, nyní je tam knihovna, obřadní síň, školní
družina, několik zájmových kroužků pro školu (včetně
mechanické dílny), Lidová škola umění (mnoho let zde hudbu
vyučoval pan Vladimír Janál), muzeum Konicka. Od náměstí
dolů k faře vede úzká ulička (Smetanova). Z ní
vedou napravo dvě či tři malé "krkolomné" uličky (či spíše chodníky, kolem jeslí pak i příkré
schody) směrem na "Důl"-
Vodní ulici. V jedné z nich bydlela moje teta Stázka
Křupková. A vlevo ke kostelu vede cesta kolem zdi zámeckého
parku, sklenářské dílny, kostelním podloubím s kaplí; po
několika schodech se vyjde do Kostelní ulice směrem
ke staré škole.
Teta Stázka
bydlela v domku na příkrém svahu vedoucím od
"Uličky" k "Dolu" - obr. vpravo (přijde doplnit). Přes malou
zahrádku se tam šlo do suterému se sklepem a studnou, pak po
příkrém dřevěném schodišti nahoru přes malou verandu se
stolkem a posezením na kávu. Doleva se vstoupilo do pěkně
zařízeného pokoje (tmavým starožitným
nábytkem), který byl jen pro
"parádu", nebo když přijela dcera Liba s rodinou.
Vlevo vedly dveře do obývací kuchyně, která zároveň
sloužila jako krejčovská dílna se dvěma šicími stroji a
velkým stolem (pro stříhání látky). Vpravo hned vedle dveří byly malé litinové kamna
("vincek"), od nichž vedla kouřová roura
přes okénko ve zdi do sousedního pokoje a pak do komína. V
zimě zde bylo velmi teplo a útulně... ........obrázek......
Níže v uličce naproti fary je malý obchod s
potravinami (vedla jej paní Lojková), kousek níže pekárna (pan
Říha), dole prodejna maso-uzeniny (vedl ji pan Kolomazník). Úplně
dole na křižovatce vede vlevo silnice kolem hospody "U
Andělky" směrem ke Staré škole a Chmelnici,
vpravo pak na Staré město a Příhona.
Konický kostel
se nachází hned pod zámkem (dokonce tam
ze zámku vede propojovací chodba). V
letech 1947-1959 byl v konickém kostele farářem poněkud
dogmatický a autoritativní P. B.Nerychel (v církevních otázkách však měl velký přehled), odešel pak na severní Moravu a nakonec se usadil v
Olomouci. Od r.1960 jej vystřídal velmi solidní P. František
Škoda, skromný a tolerantní, který měl zájem i o
přírodu. V Konické farnosti působil jako děkan více než 20
let, až do svého náhlého odchodu na věčnost 25.října
1981.
Zádvoří,
teta Anna
Název "Zádvoří"
pochází z toho, že je to část Konice nacházející se za
bývalým hospodářským dvorem (spíše
je nad ním, na svahu směrem k Vyšehradu). Jeden z posledních domů v Zádvoří, vpravo při
silnici nahoru k Vyšehradu (a pak směrem
na Olomouc a Prostějov), obývala teta
Anna, u nás zvaná "Zádvorská" (strýce Josefa jsme již neznali, zemřel krtátce po
válce), částečně se svou dcerou Olgou,
která z Prostějova dojížděla na sobotu a neděli. Vpředu od
silnice do předzahrádky byl laťkový plot s brankou (na pozdějším obrázku byl již laťkový plot
nahrazen drátěným); my jsme tam však
chodili většinou zezadu přes zahradu (obr.
vpravo), zkratkou kolem Ovčárny.
Teta Ana byla hodná stará paní, která vedla skromnou, avšak
velice spořádanou a čistou domácnost. Ve velké obývací
kuchyni byla pěkná modrá kachlová kamna,
tepelná pohoda, čisto a příjemně. Teta Anna pekla výborné
cukroví, na něž jsme jako děti chodili; zvláště o
Velikonocích jsme dostali bohatou výslužku (je zmíněno i v části "Velikonoce"
vzpomínkové črty "Poezie života na venkově"). Dovedla pěkně vyprávět řadu příběhů,
především o lidech z Konice, příbuzných a známých. V
domě vedle obývací kuchyně byla "parádní"
světnice pro hosty, především pro syna Evžena (Žendu, který občas přijel), se zajímavým starožitným světlem.
........obrázky.................
Strýc Lojzek,
za Nádražím
Alois Ulman - strýc Lojzek
(*r.1903) - byl o 2 roky mladším bratrem našeho otce. Byl
nesmírně erudovaným přesným mechanikem v
oblasti vah, perfekně ovládal všechny techniky obrábění
kovů. Podílel se na vývoji nových systémů vah v podniku Kovo
Konice. I v ostatních oblastech byl velmi manuálně
zručný a neobyčejně pracovitý. Ovlivněn tímto
mechanickým perfekcionismem do konce svého života věřil, že
se mu podaří zkonstruovat perpetuum mobile.
Když jsem mu to později, jako vystudovaný fyzik, vyvracel
přírodovědnými argumenty, nevěřil a ještě ve svých 80
letech tvrdil, že se mu jistě podaří zdokonalit svůj
mechanismus tak, aby věčně fungoval bez dodávky energie...
Strýc Lojzek však rád diskutoval i o vesmíru, teorii
relativity a pod., avšak bez hlubšího porozumění; svých
mechanistických představ se nedovedl zbavit - což bylo
vzhledem jeho věku a celoživotnímu profesnímu zaměření
zcela pochopitelné.
Strýc Lojzek bydlel se svou ženou Josefkou, tetou
Pepčou, v pěkném domě, který si postavil v ulici Za
nádražím, vlevo při silnici do kopce směrem ke
Skřípovu a Šubířovu. Obývali hlavně suterén, kde byla
útulná obývací kuchyně s kachlovými kamny,
vedle pak ložnice. V 1.poschodí byly "parádní"
pokoje, kde při svých návštěvách přebývala hlavně dcera
Anička s rodinou. Na dvoře vpravo byla perfektně zařízená
dílna. Za dílnou byla lávka přes potok, dále vedla nahoru
příkrá cesta svahem přes lesík na zahradu. Další velkou
zahradu s polem a množstvím stromů měli nahoře pod lesem
směrem k Šubířovu (skoro kilometr
daleko). Strýc si vlastnoručně vyrobil
malý traktorek, se kterým jezdil na vzdálenou zahradu a do
lesa pro dříví.
............obrázek...........
Kromě již zmíněné nejmladší dcery Aničky
měl strýc Lojzek dva syny - staršího Lojzíka a mladšího
Jarka. Oba se vyučili a pracovali v oboru mechaniky a
obrábění kovů v podniku Kovo. Lojzík se oženil s
Helenkou a bydlel na Lhotě u Konice, Jarek si postavil dům v
Konici za Starou poštou, oženil se s Janou, dcerou učitele
Jáchyma.
"Hrázky"
- Šlézarovi
Poslední dva domy v Konici (nepočítáme-li
Střelnici-Šistót), za hrází rybníku
Kameňák, při silnici na Křemenec, se označovaly jako Hrázky.
Bydlely zde dvě rodiny Šlézarových. V
prvním domě, hned za hrází rybníka, bydlel Karel
Šlézar s rodinou. Karel (přezdívali
mu "Kodaj") v
60.-70.letech zastával po mnoho let funkci předsedy
městského Národního výboru v Konici. V druhém, zadním
domě bydlel Leopold Šlézar ("Polda", pracoval u oprav a
údržbě silnic) s rodinou, jejich dcerky
Bohuška a Eva chodili se mnou a s bráchou do školy. Jeho žena
mluvila zvláštním slezsko-polským nářečím, na Konicku
neobvyklým. Šlézarovi byli vlastně, přes rybník, naši
sousedé, otec se s nimi velmi dobře znal.
Náš dům č.147 u rybníka Nohávka - rodiče, teta
Marie
Na konec našeho povídání o
zajímavých místech a lidech z Konicka jsem si nechal lokalitu
pro mne nejdůležitěšjší - svůj rodný dům,
v němž žili mí rodiče a moji nejbližší. Důvodem tohoto
zařazení je, že je o tom (i když z
jiného hlediska) několikrát průběžně
zmíněno ve spise "Vzpomínky z
Konice".
r.1907
Původně zde byla malá chaloupka, skromně obývaná dědečkem
Antonínem Ulmanem a babičkou Annou Ulmanovou,
s početnou rodinou - 5 synů a 5 dcer.
 |
 |
 |
r.1960 |
Můj otec, za vydatné pomocí
strýce Lojzka, před válkou tuto chaloupku přestavěl na pěkný
poměrně prostorný dům s obytnými místnostmi,
prádelnou, velkou půdou, komorou, sklepem, mlatevnou, chlévy,
kůlnami, dvorem, zahradami.
............obrázky.......
Náš dům je v pěkném místě u rybníka
Nohávka, tehdy čistého a hlubokého (takto jej udržoval otec, později zarostl rákosím a
zanesl se bahnem...). A kousek níže s
ním přes hráz těsně sousedí větší rybník
Kameňák, hned za ním je na kopci krásný les
Bor, který se táhne několik kilometrů až ke
Stražisku. Třetí rybník "na Střelnici - Šištót"
je asi o kilometr dále podél lesa - bylo popsáno na začátku
v části "Střelnice, Jílovec. Teta Otilka.".
V blízkosti kolem našeho domu byly v té
době čtyři význačné staré stromy: - Hruška vedle verandy.
- Nahnutá jabloň kousek dál před domem, směrem k rybníku. -
Veliký pěkně rostlý javor ve dvoře. - Stará jabloň na
konci dvora při cestě na zahradu.
Přímo u domu je dolní zahrada,
kde kromě záhonů bylo několik pařenišť a velký vytápěný
skleník (z kamen u vchodu se
potrubím kolem celého skleníku vedla horká voda), vše především pro pěstování zeleniny a květin.
V horní části pozemku se až téměř k lesu na kopci
rozprostírá naše velká zahrada, na níž
kromě velkého množství stromů, luk a
záhonů bylo několik pařenišť, středně velký skleník (nevytápěný) a zahradní chata.
V přední části zahrady se vlevo kolem plotu nahoru táhne
alej velkých jedlí "Douglasek", s vonným
jehličím a pryskyřicí.
.
............obrázky...........
U plotu dolní zahrady otec vyhloubil malé jezírko (v místním nářečí se mu říkalo "hlók"), kam voda prosakovala půdou pod hrází rybníka.
Používala se hlavně na zalévání pařenišť a skleníka
kropící konví. Pod břehem rybníka Nohávka protáhl otec
kovovou trubku se sacím košem, z níž se pomocí výkonného
čerpadla vedla voda na zalévání hadicí jak záhonů menší
dolní zahrady, tak i dlouhým potrubím na velkou horní
zahradu, kde byly na několika místech vyvedeny hydranty k
našroubování 5-10m dlouhé zalévací hadice. Tatínek, coby
zahradník, pečlivě obhospodařoval obě
zahrady pro pěstování zeleniny, květin, ovoce i školkařskou
práci (pěstování a šlechtění
ovocných stromků).
....obrázky.....-zalévání....
V našem domě s námi od začátku bydlela
neprovdaná otcova sestra, teta Marie (*r.1898).
Pečlivě se starala o domácnost, podílela se na zahradnické
práci, uměla výborně vařit. Byla velmi sečtělá se zájmem
o kulturu, zvláště o literaturu a hudbu. V tomto duchu ušlechtilé
moudrosti nás jako děti vychovávala, byla velmi
hodná a měla nás moc ráda. ...obrázek..........
.... další obrázky......
Maminka Kristína (*r.1912)
ráda četla a měla v oblibě ruční práce, šití, pletení,
háčkování. Otec František (*r.1901) se
zajímal především o přírodu, zvláště o les,
zvěř a myslivost (některé jeho
příběhy jsou uvedeny v črtě "Tátovy
příhody"). Kromě zahradnických prací uměl i výborně kosit
trávu a obilí. Přes zimní sezónu rád pracoval v lese. Uměl
též pěkně zpívat starodávné písničky.
..........pokračování, další
obrázky...... ...........
Na toto povídání
o některých pěkných místech a zajímavých lidech volně
navazují mé
Vzpomínky z Konice - Poezie života na
venkově. ,
v nichž se líčí, jak jsme na venkově žili v průběhu
jednotlivých ročních období.
| Krásy přírody - fotografie | |||||||
| Antropický princip aneb kosmický Bůh | |||||||
| Věda a víra | Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu | Krby, udírny, pergoly | |||||
| Hudba: | Indická | Čínská | Tibetská | Japonská | Pravoslavná | Katolická | Islámská |
| AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie | |||||||