h1{font-size:18px;}
KRÁSY
PŘÍRODY - FOTOGRAFIE
Zájem, obdiv a lásku k přírodě jsem patrně
"zdědil" po svém otci, který kromě své
zahradnické práce se zajímal hlavně o les a myslivost. Od
útlého dětství jsem chodil po lese a všímal si stromů,
pařezů , mechu, lišejníků, kamenů a i těch nejmenších
rostlinek. Ve 2.třídě jsem na vánoce dostal krásnou knihu o
přírodě "Lesní noviny" od autora V.Bianki, s
pěknými obrázky a poutavými příběhy o zvířatech,
rostlinách a lidech žijících v přírodě. ....
Mým
hlavním cílem fotografování přírody je ukázat
nejen monumentální krásu hor, lesů, řek, jezer,
rybníků, ale i tajemných lesních zákoutí a skrytou
krásu věcí a detailů, které si ani mnohdy
neuvědomujeme a chodíme kolem nich bez povšimnutí. Že i ve zdánlivě obyčejných a všedních věcech, jako je kapka rosy, vločka sněhu, spadlý list, jinovatka v trávě ..., je mnoho působivé krásy. |
Moje fotografické
začátky
Pominu-li drobné pokusy s "dírkovou komorou" (lepenkovou krabicí s malým otvorem, kterým se
promítá zmenšený převrácený obraz na zadní stěnu), mým prvním dětským "fotáčkem" byl Pionýr,
který jsme s bráchou (který však fotil
jen vyjímečně, občas pár momentek kamarádů) dostali jako vánoční dárek kolem r.1959 (stál tehdy něco přes 50 Kčs).
Byl to jednoduchý bakelitový přístroj s výsuvným objektivem
(ohniskové vzdálenosti f 70mm a
světelnosti 1:5,6) a čočkovým
hledáčkem. Zaostřovalo se pootáčením objektivu, který měl
šroubovnici a nakreslené značky obličeje (portrét), postavy (skupinová fotografie) a krajiny (zaostření do "nekonečna"). Expoziční časy byly "M" - momentka (1/25, 1/50 a 1/100 sec) a
"T" (trvalé otevření závěrky
po dobu držení spouště).
Brzy nato jsme dostali ještě další dva
jednoduché fotoaparáty Efekta a Druex (všechny tyto jednoduché fotopřístroje vyráběla
firma DRUOPTA) :
Efekta byl rovněž jednoduchý
bakelitový foťáček s prostým rámečkovým průhledovým
hledáčkem, s objektivem f 70mm, clony 8, 11, 16, 22, bez
zaostřování - "fix fokus" od cca 1m do
nekonečna. Časy závěrky 1/25, 1/50, 1/100 sec. a
"B" (trvalé otevření závěrky
po dobu držení spouště).
Druex měl poněkud hlubší
bakelitovou krabičku, rovněž s rámečkovým průhledovým
hledáčkem, s objektivem f 75mm světelnosti 1:6,3; vyznačená
stupnice clony 6,3, 8, 11, 16, 22. Časy závěrky "B" (trvalé otevření závěrky),
1/25, 1/50, 1/100 sec.
Všemi těmito fotopřístroji se
fotografovalo na negativní svitkový film
typu 120, šířky 61 mm a délky 81 cm, na který se pořídilo
12 snímků formátu 6x6 cm (některé typy, např.
Pionýr, měly možnost vložení rámečku pro pořízení 18
snímků formátu 4,5x6 cm). Svitkový film, navinutý
na cívce, měl krycí papírový pás, na vnitřní
straně černý a na vnější straně červený, s
natištěnými čísly snímků; pod ním byl vlastní film.
Tento světlotěsný krycí papír (který
je na každém konci o cca 30 cm delší než film) umožňuje zakládat a měnit film s cívkou při
denním světle. Při fotografování se film ve foťáku
posunoval pomocí otáčení kolečka nahoře nebo na boku
fotopřístroje, přičemž se v průhledovém červeném okénku
na zadní straně sledovala čísla snímků vytištěná na
papírovém krycím pásu filmu. Exponovaný film s krycím
papírovým pásem se při focení přetáčí na druhou cívku,
s níž se pak vyjme z fotoaparátu. Prázdná cívka od
původního filmu se přemístí na druhou stranu a navíjí se
pak na ni další film.
V malé spižírně, která měla jen jedno
malé okno které se dalo snadno zatemnit, jsme si zřídili
improvizovanou "fotokomoru", osvětlenou slabou
žárovkou obalenou dvěma či třemi vrstvami červeného
celofánu (později lampou zvanou "aladinka"
se zasouvacími filtry různých barev).
Tam jsme vyvolávali svitkové filmy, ze začátku jen tak
protahováním miskou naplněnou vývojkou a pak ustalovačem (za úplné tmy), později v
"tanku" kam se film spirálovitě navinul. Vyvolávací
"tank" (vývojnice) je černá bakelitová
válcová nádobka s víkem, jehož otvorem prochází hřídelka
cívky se spirálovými drážkami, na niž se ve tmě postupným
zasouváním spirálovitě navine exponovaný film (na obrázku vpravo je "tank" pro svitkový
film - dole a pro kinofilm - nahoře; navíjení chtělo to
trochu cviku...). Nalije se tam cca 1/2
litru vývojky, cívkou se otáčí kvůli rovnoměrnosti
vyvíjení a za cca 7-10 min. je fotochemická reakce vyvolání
hotova. Po propláchnutí vodou (slabě
okyselenou - přerušovací roztok) se do
tanku nalije ustalovač který rozpustí nevyvolaný bromid
stříbrný, následuje důkladné vymývání vodou (cca 30min.) a film se již může
pověsit k usušení.
Fotochemické
reakce
Klasické černobílé fotografické filmy (či dříve fotografické desky)
mají nanesenou tenkou emulzi halogenidů stříbra, nyní je to
téměř výhradně bromid stříbrný, vázaný v
želatině. Při expozici světlem dochází k fotochemické
reakci, při níž se část atomů stříbra uvolní z
vazby v halogenidu - vzniká negativní latentní obraz (skrytý, zatím neviditelný),
tvořený jen řídce rozptýlenými atomy stříbra.
Základní proces "zviditelnění"
latentního obrazu ve fotokomoře je vyvolání
exponovaného filmu, při němž dochází k redukci bezbarvého
bromidu stříbrného na viditelné částečky stříbra černé
barvy (je podrobněji popisováno v §2.2 "Detekce
spektrometrie" ....). Vývojka
je vodní roztok vyvolávacích látek, většinou metolu,
hydrochinonu, či fenidonu, s alkalickými činidly uhličitanu
nebo hydroxidu sodného či draselného. Dochází zde k
postupné přeměně osvětleného bromidu stříbrného na
kovové stříbro. Zbylý nevyvolaný bromid stříbrný z
neosvětlených ploch filmu se pak rozpustí v ustalovači,
což je roztok obvykle thiosíranu sodného.
Analogickým způsobem se zpracovávají pozitivní
fotografie po expozici na fotografickém papíru.
Vyvolávání a ustalování se provádí ve třech plochých
fotografických miskách s hladinou cca 3cm vývojky,
přerušovací lázně a ustalovače. Jelikož většina
fotografických papírů není citlivá na červené světlo,
může se tento pozitivní proces provádět a vizuálně
sledovat při slabém červeném osvětlení.
O barevném fotografickém procesu je stručně
psáno níže v pasáži "Barevná
fotografie".
Fotky na fotopapír jsme
zpočátku dělali jen kontaktní 1:1 pomocí "kopírky"
vlastní výroby. Byla to lepenková krabice se žárovkou,
kterou se prosvětloval vyvolaný film (negativ) s kontakně
přitlačeným fotopapírem. Vznikly tak po vyvolání malé
fotečky velikosti 6x6 cm. Expozice se zpočátku časovaly jen odhadem,
později jsme měli jednoduché expoziční hodiny.
A pak jsme si pořídili do fotokomory i zvětšovací přístroj
(Opemus 2a, viz níže) pro vytváření větších fotografií a též
leštičku fotografií.
I těmito jednoduchýmu prostředky se
podařilo pořídit řadu celkem slušných fotografií, např. :
................ obrázky 6x6 ......
Dalším, již poněkud dokonalejším
fotopřístrojem byl Ljubitěl (rus. Amatér), což byla
tzv. dvouoká zrcadlovka s možností přesného
cíleného zaostřování. Měl dva objektivy: Snímací
fotografický objektiv je triplet f 75 mm, světelnost
1:4,5. Expoziční časy "B", 1/15s., 1/30, 1/60, 1/125
a 1/250 sec. Nad ním byl umístěn hledáčkový
zaostřovací objektiv f 60 mm s větší světelností 2,8,
který odrazem přes šikmé zrcadlo promítal obraz na matnici
hledáčku *). Oba objektivy, opatřené vysunovacím závitem,
byly mechanicky spřaženy přes ozubená kolečka na obvodu -
při otáčení se proto vysouvaly a zasouvaly současně,
čímž se provádělo zaostřování. Správná ostrost se
pomocí lupy sledovala na hledáčkové matnici. Fotografovalo se
na svitkový film 6x6 cm. Dalšími často používanými dokonalejšími
dvouokými zrcadlovkami byl Flexaret a Rolleiflex.
*) U Ljubitelele byl hledáček tvořen
velkou spojnou čočkou 4x4 cm, opatřenou uprostřed matnicí kruhového tvaru
průměru cca 1 cm. Na
ní se přes lupu zaostřovalo. Toto řešení hledáčku
poskytovalo brilantní obraz i za horších světelných
podmínek, přesné zaostřování se provádělo na malé
kruhové matnici uprostřed.
Ljubitel a Flexaretu jsem používal až do konce studia na
gymnáziu.
Vážnější
fotografické práce s dokonalejší technikou
Žádný z výše uvedených fotopřístrojů (ani v jejich dokonalejších variantách - např.
Lieca, Rolleiflex a pod.) se nehodily pro
fotografický žánr, kterému jsem se chtěl věnovat nejvíce -
zobrazování detailů přírodních objektů
z nejrůznějších pohledů, makrofotografii.
Hned po skončení gymnázia a nástupu na MFF UK jsem si proto
pořídil jednookou zrcadlovku s výměnnými objektivy,
v té době typ Praktica FX3. Tento typ
jsem si vybral hlavně proto, že měl výměnný hledáček.
Především šachtici s matnicí a lupou, kterou se výřez a
ostrost sledovala shora, což je výhodné pro
zobrazování detailů i blízko u země (např.
drobných květin) a pro makrofotografii.
Dále se dal nasadit hledáček s prismatickým hranolem
k běžnému přiložení k oku (na
obrázku dole uprostřed). Objektivy jsou
výměnné, s různou ohniskovou vzdáleností a světelností.
Základní objektiv má ohniskovou vzdálenost většinou 50 mm a
světelnost kolem 1:2-2,8.
Touto jednookou zrcadlovkou se fotografovalo
na "kinofilm" šířky 35mm s perforovanými
okraji pro přesný posun filmu pomocí ozubeného náhonu. Při
fotografování je film navinut ve světlotěsné kazetě
(na obrázku vpravo)
v délce cca 170 cm, což umožňuje pořídit min. 32 snímků
rozměru 24x36 mm. Při použití jemnozrnného filmu (s pečlivým vyvoláním v "jemnozrnné"
vývojce) se z nich dají pořídit
kvalitní fotografie velikosti 30x40 cm i větší. Já
jsem si často filmy kupoval v "metráži" cca 30m a v
temné komoře jsem si je navíjel a stříhal do kazet.
Postupně jsem si pořídil řadu komponentů příslušenství:
širokoúhlé objektivy, teleobjektivy, mezikroužky a
"měchový" výtah pro makrofotografii, sadu filtrů (vč. polarizačních), stativy,
úchytky a pod. Zhotovil jsem si kovový kufřík s
přihrádkami pro tyto komponenty, které byly vyloženy měkkou
molitanovou vrstvou pro lepší ochranu před nárazy (s výjimkou přihrádky pro stativ). Kufřík se dal hermeticky uzavřít, gumové
těsnění zajišťovalalo i odolnost proti vodě.
Tento kufr (který v
kompletní sestavě vážil cca 17 kg) jsem
však s sebou brával jen vyjímečně, když jsem plánoval
složitější kompozice. Většinou jsem do přírody vycházel
jen "nalehko" se dvěma zavěšenými fotoaparáty s
černobílým a barevným filmem, expozimetr, v kapse jsem kromě
několika kazet s filmy měl širokoúhlý objektiv a
mezikroužky pro makrofotografii. To většinou stačilo...
Fotografoval jsem
později i s přístroji EXAKTA RTL1000 a PENTACON
six TL, ale jen zřídka, neměl jsem k nim tak rozsáhlé
příslušenství jako na Prakticu. Vzhledem k
fotografickému žánru, kterému jsem se hlavně věnoval, jsem
neměl potřebu nahradit typ Praktica FX3 novějšími
typy s vestavěnou expoziční automatikou a dalšími
vylepšeními, které jsou výhodné např. pro reportážní
snímkování.
Rád vzpomínám, jak
jsem v Konici za studentských dob, v období vánočních a
novoročních svátků, často s fotopřístroji vycházel
časně ráno, před východem slunce, do lesních kopců Boru,
na louky pod lesem, k zamrzlým rybníkům a potokům. Za dvě
či tři hodiny jsem se vracel domů, ve světnici u vánočního
stromečku jsem se trochu ohřál, případně i za pomoci malé
štamprlky slivovice :
A již jsem netrpělivě chvátal do fotokomory vyvolat filmy -
pln zvědavosti, jak se podařilo zachytit tu krystalickou krásu
zimní přírody. Byly to šťastné chvíle radosti z krásy
a harmonie přírody..!..
Hned po vyvolání jsem lupou prohlížel detaily na
negativech. Pak po uschnutí filmu, většinou již večer, jsem
pomocí projekce na zvětšovacím přístroji pořizoval
výsledné pozitivní fotografické obrazy.
Barevná fotografie - negativní a
inverzní
O základním černobílém fotochemickém
procesu bylo stručně pojednáno výše v pasáži "Fotochemické
reakce". Barevný
fotografický film má naneseny tři vrstvy
fotografické emulze, které jsou citlivé na různé barvy
světla. Tyto vrstvy obsahují různé filtry a masky pro
dosažení separátní barevné citlivosti. Každá z těchto
vrstev, kromě krystalků bromidu stříbrného, obsahuje
speciální organické látky, které při fotochemické reakci a
následném vyvolání v barvotvorné vývojce vytváří různé
organické barvy. Barvotvorné komponenty (nazývané
někdy též couplery) ve
vrstvách emulze jsou původně bezbarvé organické sloučeniny,
obsahující většinou methylenové skupiny, ze kterých
vznikají azomethinová a indolinová barviva (žluté, purpurové a azurové byrvy).
Při expozici ve fotoaparátu se v každé z
těchto tří vrstev vytvoří latentní monochromatický obraz.
Při vyvolání v barvotvorné vývojce se pak vytvoří jednak
obrazy v kovovém stříbře (stejně jako
v černobílé fotografii), avšak spolu s
tím vývojka zreaguje s barvotvornými organickými složkami
obsaženými v jednotlivých vrstvách emulze a vytvoří modrou,
červenou a žlutou barevnou složku obrazu. Kovové stříbro se
pak odstraňuje bělením a ustálením, takže na filmu zůstane
jen čistý barevný obraz.
Barevné fotografování je náročnější na
zpracování ve fotokomoře, než černobílé. Základní
klasický způsob spočívá ve fotografování na barevný
negativní film, který se pak vyvolává ve
vyvolávacím tanku ve speciální "barvotvorné"
vývojce. Tato vývojka (kromě
metolu, hydrochinonu pro černobílou fotografii) obsahuje i speciální organické sloučeniny,
především para-fenylendiamin, které reagují s
barvotvornými složkami obsaženými v jednotlivých vrstvách
barevného filmu za vzniku barviv, které vytvářejí barevný
obraz.
Pak se na film napustí bělicí a ustalovací
lázeň, která rozpustí všechen neosvětlený bromid
stříbrný i vyvolané černé stříbro. Vznikne tím barevný
negativní obraz, v doplňových barvách. Ten se pak
zvětšovacím přístrojem promítá na barevný
fotografický papír, na němž po vyvolání v barvotvorné
vývojce, ustálení a vybělení, vznikne výsledný pozitivní
barevný obraz. Tento proces nelze provádět při
červeném světle, neboť barevný fotopapír je samozřejmě
citlivý i na červené světlo. Musí se provádět za tmy, nebo
při slabém osvětlení "aladinkou" se speciálním
tmavě zeleným filtrem.
Každý negativní film je možné v zásadě
vyvolat "pozitivně" pro přímé získání hustotně
a barevně věrného obrazu - diapozitivu,
který se pozoruje v procházejícím světle nebo se pomocí
diaprojektoru zvětšeně promítá na plátno. Toto tzv. inverzní
vyvolávání pro vznik diapozitivů spočívá v
několika krocích :
- První
vyvolání exponovaného filmu v
"černobílé" vývojce, při kterém vznikne ve všech
vrstvách negativní obraz tvořený zrníčky kovového
stříbra. Film se propláchne vodou.
- Druhý
osvit filmu bílým světlem, při němž se veškerý
zbylý bromid stříbra (nevyvolaný v prvním kroku) exponuje,
aby byl schopný druhého vyvolání. Vznine latentní pozitivní
obraz. Místo expozice světlem se dá
použít i tzv. inverzní lázeň, ve které se z
halogenidu chemicky uvolní atomy stříbra, sloužící jako
zárodky pro vyvolávání; tento způsob jsem ale nevyužíval.
- Druhé
vyvolání v barvotvorné vývojce, při kterém se
vyvolá zbylý osvětlený bromid stříbrný. Vzniká tím
pozitivní stříbrný a pozitivní barevný obraz (kdybychom se na film v této fázi podívali, byl by
zcela černý, neboť je vyvoláno všechno v emulzi obsažené
stříbro).
- Bělení
vyvolaného černého stříbra v roztoku kyanoželezitanu
draselného, při kterém se kovové stříbro přemění na
kyanoželezitan stříbrný, přičemž barevný pozitivní obraz
se nemění.
- Ustálení,
při kterém se sloučenina stříbra vzniklá bělením
rozpustí v ustalovači (na bázi
thiosíranu sodného). Ve filmu zůstanou
pouze barviva vzniklá při druhém vyvolání - ta tvoří
výsledný pozitivní obraz. Nakonec se provede
důkladné vyprání filmu a příp. stabilizace barviv (v roztoku formaldehydu).
Pro fotografické zpracování (černobílé i
barevné, negativní i inverzní) se později dodávaly soupravy
značně zjednodušující práci. Já jsem si však všechny
roztoky připravoval sám ze základních chemikálií...
Většina ukázek barevných fotografií
uvedených níže "Ukázky
některých fotografií z přírody" bylo vytvořeno tímto inverzním procesem.
Tyto popisy postupů a
vlastních zkušeností s fotografováním na filmy
nyní mohou být jakousi reminiscencí :
- jak se
dříve fotografovalo -
Digitální
fotografie
Prvním digitálním přístrojem se kterým jsem začal fotit,
byl Nikon Coolpix 990. Z hlediska
přírodní fotografie měl podobnou výhodu jako Praktica FX3 (a ještě poněkud flexibilnější): nezávislé natočení objektivu a elektronického
displeje, což umožňuje pozorovat - zvětšovat a zmenšovat,
zaostřovat, komponovat - fotografovaný motiv i shora (na obrázku vpravo). Kromě toho
má Coolpix i čočkový průhledový hledáček. Výhoda tohoto
řešení byla zmíněna výše v pasáži o Praktica FX3.
Základní objektiv má f 8-24 mm (3x optický zoom) a světelnost
1:2,8 - 4. CCD obrazový snímač má 3,34 megapixelů. Později
jsem používal novější fotopřístroje s mnohem větším
počtem pixelů (>10MP) a rozsahem zoom, avšak nejvíc se mi
stejně líbily fotografie s Coolpixem...
Technicky dokonalá
digitální fotografie <-versus-> magická chemická fotografie
..?..
Digitální fotografie je samozřejmě zcela revolučním
pokrokem, umožňující snadno dělat technicky dokonalou práci
s možnostmi o kterých se nám dříve ani nesnilo..!.. Avšak,
když si nostalgicky vzpomeneme, ta práce v temné komoře,
osvětlené jen slabým červeným přísvitem, měla své
magické kouzlo: sledovat, jak se postupně vyvíjí obraz
zpočátku jen sotva znatelný, pak se zvýrazňuje a my ho ve
správný okamžik vytáhneme z vývojky a ustálíme. Příp.
při expozici trochu zastiňujeme některá přeexponovaná
místa. Nebyla to jen technika, ale bylo v tom i trochu umění..!..
Foto-inflace --
aneb -- proč jsem přestal fotit ?
Koncem 90.let docházelo ke zcela přemrštěnému - "inflačnímu"
- nárustu fotografie (především v důsleku
nástupu digitální techniky). Lidé si začali fotilt i
jídlo na talíři v restauraci, z dovolené přnášeli ticíce
bez rozmyslu "nacvakaných" fotek, často i z
mobilního telefonu, které si ani nestačí prohlédnout (natož je zpracovat!), jen zabírají mnoho
gigabitů v počítači. Prostě začalo být "přefoceno"..!..
A čeho je moc, toho je příliš! Přestalo mne již těšit
dělat fotografie které skoro nikoho nezajímaly - tichá krása přírody v konzunmí
společnosti již není dost "atraktivní"...
Ukázky
některých fotografií z přírody
Při svých fotografických toulkách přírodou jsem během asi
30 let nafotil více než 5000 snímků na černobílý a cca
2000 na barevný film. Z důvodu omezené kapacity
počítačové paměti (a též žádoucí stručnosti
a přehlednosti, kterou preferuji),
zde uvedu jen ukázky z velmi malé části tohoto
fotografického materiálu, podle svého subjektivního výběru
- především podle toho, ke kterým místům a obrazům mám
větší osobní vztah (snad osloví i
některé další zájemce o přírodu..?..)
:
Černobílé fotografie byly pořízeny většinou na film citlivosti 25 ASA (15 DIN), barevné snímky většinou na inverzní filmy citlivosti 125 ASA (22 DIN). Všechno s vlastním vyvoláním a dalším zpracováním ve fotokomoře. Naprostá většina snímků byla pořízena dosti dávno (r. 1968-80), kdy ještě nebyla digitální fotografie. Fotky a diapozitivy se pro digitalizaci musely naskenovat, což mohlo vést k určitému snížení kvality - nelze využít maximální rozlišení a plnou stupnici jasů a kontrastů pro brilantní zobrazení. Omlouvám se za tyto technické nedostatky; dovolil bych si reflektovat spíše přírodně-estetickou stránku...
Poezie života na venkově | |||||||
Zajímavá místa a lidé | |||||||
Antropický princip aneb kosmický Bůh | |||||||
Věda a víra | Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu | Krby, udírny, pergoly | |||||
Hudba: | Indická | Čínská | Tibetská | Japonská | Pravoslavná | Katolická | Islámská |
AstroNuklFyzika ® Jaderná fyzika - Astrofyzika - Kosmologie - Filosofie |