RNDr. Vojtěch Ullmann
- filosofické a společenské otázky -

V této rubrice "AstroNuklFyziky" jsou obsaženy některé autorovy postřehy a názory filosofické a duchovní, postoje společenské, jakož i komentáře k některým politickým událostem.......

  Do odborně zaměřených stránek AstroNuklFyzika je tento tématický okruh zařazen jen zcela okrajově a vyjadřuje mé osobní názory a postoje. Snažím se vždy o objektivní pohled a hodnocení, bez jakýchkoli osobních zájmů a ambicí, nezávisle na momentálně vládnoucí ideologii a trendech vnucovaných masmédii. Proto se tento pohled snad může někomu jevit jako nekonformní a kontroverzní. Budu přesto rád, když se i nad těmito tématy čtenáři zamyslí. Pokud někdo z Vás, vážení čtenáři, má jiný názor a tyto postoje ho pozlobí a naštvou, věřte že se jedná o nedorozumění: jakožto lidé dobré vůle*) jsme "na jedné lodi" a ve svých stanoviscích mluvím i za Vás, jen možná z jiného úhlu pohledu.
*) Nepředpokládám, že by tyto stránky četli lidé jiné vůle než dobré...
  Straním jen všemu, co slouží ku prospěchu dobrým a slušným lidem, jejich vzájemné rovnosti, svobodě, toleranci, spolupráci, spravedlnosti, rovným možnostem vzdělání a všestranného rozvoje. Jevy a trendy opačné pak pranýřuji a nazývám je pravým jménem. Věřím v převládající lidskou moudrost, dobrotu a ušlechtilost, kterou je třeba kultivovat a chránit před zvůlí sobeckých, pyšných a svévolných lidí. Toto by mělo být hlavním úkolem levicových hnutí.
  Pokud někteří z čtenářů nepoznají, že se jedná o dobře míněný pohled z jiného úhlu a nechtějí o tom střízlivě a bez emocí přemýšlet, pak bych si dovolil poprosit, aby místo zlosti a negativního naladění ignorovali celý tento tématický okruh a nedávali jej do souvislosti s ostatními odbornými tématy na těchto stránkách. Akcentuji vždy to, co lidi spojuje a nikoliv co je rozděluje! Prosím o laskavou toleranci k různým názorům a postojům, jakožto projevům pestrosti a různorodosti našeho překrásného světa.
Šťastné ať jsou všechny bytosti !

Osobní poznámky autora :

Níže uvedené řádky nemají přímý vztah k problematice diskutované na těchto stránkách. Pokusil jsem se v nich stručně zachytit cesty hledání, kterými jsem se ubíral ve své orientaci v otázkách filosofických a společenských. Dovoluji si poprosit, aby tyto jistě nezajímavé a nudné poznámky nečetli běžní návštevníci těchto stránek, ale jen jen ti, u kterých vzbudí vlevo uvedené názory a postoje živější zájem (především pak případný zájem negativní - než autora odsoudí či opatří "nálepkou").

Zájem o fundamentální přírodní zákonitosti, který u mne vyústil ve studium fyziky a k volbě tohoto oboru za celoživotní profesi, mne vždy nutil přemýšlet i o souvisejících otázkách filosofických a následně i společenských a politických.

Od školních let mne zajímaly zvláště otázky filosofie poznání (gnoseologie, noetiky), zvláště poznání přírodovědného - co je to hmota, prostor, čas, jaký je jejich vztah k našemu vědomí; jak vznikl život, zda je život i jinde ve vesmíru; zda existuje Bůh a jak ho chápat atd. Od školních let jsem se zajímal o filosofii a teologii nejen zdejší ("západní", křesťanskou), ale i východní; zvláště mne oslovil buddhismus, který svou tolerancí, hlásáním neubližování a blaženosti pro všechny tvory, velmi rezonoval s mým nitrem. Později jsem se seznámil i s některými směry hinduismu, s taoismem, konfucionismem. I v těchto filosofických a duchovních směrech jsem nalezl mnoho krásných a inspirujících myšlenek, zvláště o jednotě veškerého bytí, harmonii s přírodou, víra v možnost humanistické lidské společnosti. Hledání Boha u mne nakonec vyústilo v něco, co by se snad dalo nazvat "oduševnělý ateismus" či panteismus - Bůh jako duchovní princip obsažený v samotné podstatě věcí a událostí. Tato koncepce se mi jeví jako plně slučitelná s přírodovědeckým materialismem, který je pro každého fyzika (a přírodovědce vůbec) přirozenou profesionální platformou.

Co se týče postoje k různým náboženským směrům, církvím, sektám a denominacím, vyznávám důsledně náboženský relativismus. Jen omezení lidé mohou věřit v samospasitelnost určité církve či sekty - že členstvím a přesným vykonáváním určitých předepsaných obřadů dojdou "spasení", zatímco všichni ostatní budou "zatraceni". Chrámy, obřady, rituály, starodávné tradice a pod., mohou přitom opravdu sehrát pozitivní roli - odpoutávají mysl od všedních vlivů a psychicky navozují takové stavy vědomí, které jsou otevřenější pro duchovní inspiraci. O náboženství chápaném v obvyklém dogmatickém smyslu však tvrdím: náboženství patří do muzea! A to ze dvou důvodů:
1.Aby lidská společnost byla chráněna před negativním vlivem dogmat které lidi rozdělují a podněcují nesnášenlivost a nenávist, což může vyústit až ve zločiny.
2.Aby pozitivní etické a kulturní poselství příslušných náboženských směrů zůstalo uchráněno před likvidací ze strany sekularizované konzumní společnosti.
A již naprosto nedůvěryhodně, ba odpudivě, na mne působí církve tehdy, když hromadí majetek a pochlebují bohatým a mocným.

Má etická a společenská orientace byla (vedle genetických dispozic, které máme každý poněkud odlišné) formována především rodinným prostředím, v němž jsem vyrůstal. Moji rodiče a teta, která u nás bydlela, byli prostí lidé, velice skromní a absolutně poctiví, bez ctižádostí a ambicí vyvyšovat se nad druhé. Praktikovali to, čemu se říká "křesťanská láska", ale bez modlářství a bygotnosti, nenutili mne ani bratra do náboženství či kostela. Nebyli nikdy v žádné straně, stejně jako potom ani já. Můj otec ještě zažil Rakousko-uherskou monarchii, útisk na velkostatku i německou okupaci. Z jeho vyprávění jsem se dozvídal o zpupnosti a bezcharakternosti bohatých a mocných, o pokrytectví modlářů a "nebeských koz", ale na druhé straně též o dobrotě a čestnosti mnohých prostých lidí i některých učitelů, kněží, lékařů (takovým lékařem kterého otec dobře znal byl Dr.Karafiát).

Ve škole ovlivnili mé etické a společenské postoje někteří výborní učitelé, především pan učitel František Jáchym - typ moudrého a vzdělaného učitele, jakoby slučujícího ušlechtilé snahy někdejšího národního obrození s exaktním myšlením moderní doby.

Všechny tyto vlivy, spolu s mým vnitřním založením, vyústili v mou jednoznačně levicovou orientaci, v úctu ke všem slušným lidem bez ohledu na jejich majetek a postavení (ba spíše naopak - k bohatým a vlivným cítím instinktivní nedůvěru, zvláště pokud je to na jejich chování "vidět"). Hodnotím lidi podle toho, co jsou ochotni udělat pro jiné a pro dobrou věc, nikoli podle toho, co jsou schopni získat (či přesněji řečeno "urvat") pro sebe.
Z našeho hlediska národnostního jsem stoupencem panslávismu: snahy o spojení a spolupráci všech Slovanů. Nikoli proto, aby uplatňovali sílu a nadvládu, ale aby byli ostatním národům vzorem ve vrozené mírumilovnosti a dobrotě srdce *) - aby bylo lépe na světě! Podrobněji "Československo - naše vlast", pasáž "Historické kořeny - národní obrození, panslavismus". Obecně však jsem stoupencem internacionalismu - rovnocennosti všech národů, jejich vzájemné spolupráce, kulturní inspirace a obohacování.
*) V tom je právě diametrální rozdíl oproti podobně znějícímu pangermanismu, který prosazuje hegemonii německého národa a jeho nároky na expanzi a nadvládu nad jinými národy.

Náš dům byl v pěkném přírodním prostředí u rybníků a u lesa, což dávalo možnost stimulovat lásku k přírodě, přírodovědné a estetické sklony - podrobněji to popisuji v povídání: "Poezie života na venkově" .

Vojtěch Ullmann